Seřizování lukostřeleckého nářadí.

 

 

 

 

 

Pokud  testujeme  a  seřizujeme  nářadí  v  průběhu  venkovní  nebo  halové   sezóny,  upravujeme  či

 

 

 

měníme zpravidla  postupně  vždy  jen  jednu  věc. Vysunutí   buttonu,  změkčení  či  ztvrzení pružiny

 

 

buttonu,  vzdálenost  tětivy od luku,  tj. její výšku,  tiller, polohu  sedélka na  tětivě  a  vliv těchto uprav

 

 

 

ověřujeme zkušebními  výstřely. Testování je nutné  provést  i  po  jakékoliv  změně na nářadí, tj. nová

 

 

tětiva,  jiné stabilizátory. Pokud  vyměníme  např. ramena,  byť ta nová mají na sobě napsané napros-

 

 

to shodné hodnoty jako ta původní, je testování  rovněž  nezbytné. Totéž se  týká  i  přechodu na jiné

 

 

šípy.

 

 

Jestliže si  připravujeme  nářadí  při  přechodu  z  haly  na  venkovní  střelnici,  je  nejlepší  vše,  co je

 

 

na luku osazeno, demontovat, provést důkladnou kontrolu  všech  komponentů a  vše postupně osadit

 

 

znovu. Po nasazení  ramen a  napnutí  tětivy  nastavíme  zkroucením  vláken  její  vzdálenost  od luku

 

 

na  požadovanou  výšku,  pak  nastavíme tiller ( rozdíl  mezi  vzdálenostmi  horního a dolního  ramene

 

 

měřených od  vnitřní  plochy  u  obou  konců  středu a  to kolmo k tětivě )  doporučuje  se  5 - 8 mm,  

 

 

 

střelcům s  velmi dlouhým nátahem  až 11 mm . Po nastavení  tilleru opět  zkontrolujeme a upravíme

 

 

 

výšku tětivy. Pak namontujeme  button,  který  jsme  předtím  celý  rozebrali,  vyčistili a pomocí např.

 

 

 

kuchyňské  váhy  nastavili   na  výchozí   tlak   0,5 kg.  Pak  namontujeme  zakládku  tak,  aby  střed

 

 

 

buttonu byl ve středu šípu, opřeného o zakládku. Pak  pomocí   měrky  osadíme  na  tětivu lůžko šípu

 

 

 

( stačí horní zarážka ). Na  tětivu nasadíme šíp a položíme  ho na zakládku. Šíp musí být  při pohledu

 

 

 

z boku takřka kolmo na tětivu  a  nebo  je  hrot o něco níže  než  končík. Při pohledu na šíp ve směru

 

 

 

střelby se jeho hrot  promítá  vedle  tětivy a  je  vyložen v  podélné  rovině  "z luku"  ( u  praváků  vlevo 

 

 

 

a u leváků vpravo ) a to tak, že tětiva opticky představuje tečnu průměru šípu.

 

 

Při tomto  „promítání“  je nutné,  aby  se  tětiva  ještě  promítala  na podélný geometrický střed madla

 

 

a ramen. Ke kontrole (opět ale jen zrakové)  slouží  přípravek,   který  lze  ve  dvou kusech ( na každé

 

 

rameno se nasadí jeden kus)  zakoupit  v  obchodech  s lukostřeleckými potřebami. V každém přípa-

 

 

padě  je  třeba  mít  s  tímto  postupem  jistou  zkušenost. Při  tomto seřizování  je  výhodné opřít luk

 

 

o stabilizátor a o dolní rameno a ze strany proti zemi např. šípem. Přes  stabilizátor můžeme přehodit

 

 

 

bílý papír, např. obrácený terč, proti kterému se průmět hrotu šípu vedle tětivy lépe pozoruje.

 

 

Než  přikročíme  k  jakémukoliv  testování, měli bychom si ověřit, že šíp opouští  luk čistě, bez škodli-

 

 

vých kontaktů a tím vyloučit tzv. falešné seřizovací ukazatele.Takovýto falešný ukazatel (např. ole-

 

 

pení  naráží  do  zakládky či do luku vůbec - jedná se často o vliv příliš tvrdých šípů) způsobí, že když

 

 

 

seřizujete výšku lůžka na tětivě nebo vysunutí buttonu  či  napětí  pružiny buttonu, luk  na manipulace

 

 

 

nereaguje  a  šíp se zabodává  do  v podstatě stále  stejného,  nevhodného  místa.  Někdy  může  být

 

 

 

na  vině  tzv. lovecká  zakládka,  vyrobená  zpravidla  z  černého  plastu, která    výrazně  zvednutý

 

 

 

konec  opěrky. Pro  lehčí  luky,  tj. hlavně  pro ty,  které používají děti, jí nelze ani přes příznivou cenu

 

 

a skutečnost, že šíp z ní nemůže prakticky spadnout, doporučit. Narážení  tětivy do ruky či oděvu

 

 

během výstřelu  je naprosto nepřijatelné a je  třeba nejprve odstranit   tuto  závadu úpravou 

 

 

 

držení nebo úpravou oděvu ! Dále je třeba zkontrolovat, aby tětiva byla napnuta na obvyklou výšku,

 

 

a tiller nastaven na obvyklé  hodnoty. Je  třeba ověřit, zda se button pohybuje pod tlakem prstu plynu-

 

 

 

le a  bez sebemenšího  zadrhávání.   Výrobní   tolerance  kvalitního  buttonu  jsou velmi malé  a stačí 

 

 

 

např. odštěpek karbonu ze šípu nebo  jiná  nečistota  a  je  zde problém.  Někdy se může také  stát,

 

 

 

že  se  hůře  nalepená  zakládka  posune  a  dotýká   se  boku  buttonu.   I  v   tomto  případě  je nut-

 

 

 

né  závadu  odstranit,  neboť  způsobuje,  že  button   je  buď   zcela   nepohyblivý  nebo  zůstává ob-

 

 

 

čas  v  zasunuté  poloze,  či   jen ve svém pohybu  lehce zadrhává. Každá  z  těchto  možností  velmi

 

 

 

nepříznivě ovlivňuje přesnost střelby.

 

 

Šíp  nesmí  po  nasazení  z  tětivy  sám  spadávat,  ale  zase  naopak,  po lehkém,  energickém klep-

 

 

nutí prsty na tětivu vedle  lůžka ( šíp namířen proti zemi ), by  měl  bez  problémů  odpadnout. Přílišné

 

 

 

váznutí končíku na tětivě není správné.

 

 

 

 

 

Poznámka.

 

 

Nelze  se  naprosto  spoléhat  na  to,  že  mladý  střelec  si  takovýchto   věcí   všímá.  Děvčata již vů-

 

 

 

bec ne, což  vyplývá  z  jejich  menšího  technického  založení  i  když  jinak  střílí  stejně  dobře jako

 

 

 

chlapci.

 

 

Prvním  krokem,  který  je  třeba  provést,   je  ověření  správné   výšky  lůžka   šípu  na  tětivě.  Ať již

 

 

provádíme   jakýkoliv   test  ( výstřel ze 3 - 5m, střelba skrz  papír,  střelba  z  11 metrů na pa-

 

 

 

pír 60 x 60 cm, test opeřenými  a  neopeřenými  šípy,  ústupový  test  či  soustřelem  z  určité

 

 

vzdálenosti,  je   vždy  třeba  prvořadě   kontrolovat   a   upravovat   výškovou  polohu  lůžka

 

 

na tětivě.

 

 

 

 

 

Výstřel z malé vzdálenosti.

 

 

K tomu běžně nejlépe  vyhoví výstřel ze vzdálenosti 3 – 5 metrů,  při  současné  kontrole  vodorovnosti

 

 

 

šípu. Nevýhodou  testu  (děláme-li  ho pro sebe) je, že k němu potřebujeme  ještě  další  osobu, která

 

 

 

nám, podle  nějaké vodorovné  hrany, zrakem  „srovná“ šíp   do  vodorovné  polohy  a    nám  pokyn

 

 

 

k výstřelu. Test je dobré  zopakovat  asi  3 x. Šíp  by měl  být  zabodnutý  tak,  jak byl vystřelen, tj.vo-

 

 

 

dorovně. Končík, umístěný  níže  než  hrot,  svědčí  o  tom,  že  i lůžko je na tětivě níže, než  je třeba.

 

 

 

Končík   umístěný  výše  svědčí o  příliš  vysoko  umístěném  lůžku. Podle  potřeby posouváme lůžko

 

 

nahoru  nebo  dolů  cca po 0,8 mm, dokud  nedocílíme  vodorovné  polohy  šípu  v  terčovnici. Test lze

 

 

 

použít celkem dobře  i  u dětí,  pokud  jsou schopné vyčkat s napnutým lukem povelu k výstřelu a rea-

 

 

 

govat na pokyn  ke  změně výšky  ruky s lukem. Výškové seřízení lůžka šípu, resp.  jeho kontrolu,  je

 

 

 

třeba provádět průběžně a určitě předtím, než jde svěřenec na závod.

 

 

 

 

 

Poznámka.

 

 

Šípy, vylétající  z  luku  hrotem  nahoru,  přidají   k  eventuelnímu   „neumění“   mladého   střelce  tolik

 

 

 

nedostatků,  že  výsledek  je  předem  zoufalý. Bohužel   je   to  na  závodech  občas  vidět  a  žádné

 

 

 

z těch  dětí  si  to  nezaslouží. Každý  kvalitně  provedený  výstřel, byť občasný, by měl být odměněn

 

 

 

i slušným  zásahem. Když  už  nejde  provést  test,  je  vhodné  umístit  lůžko o  0,5 cm výše, než  je

 

 

 

pravý  úhel  vůči  tětivě  a  při  výstřelu  z  nejdelší  střílené  vzdálenosti  se  z  místa  za  střelcem po-

 

 

 

dívat,  jestli  šíp  nestartuje  z  luku  hrotem  nahoru  či  dolu  a  zda  se  horizontálně  příliš  nehoupe.

 

 

 

Podle   toho  pak  dáme  lůžko  výš  nebo   níž.  Schopnost  pozorovat   výlet  šípu  z  luku  svěřence

 

 

 

je vhodné si vypěstovat. Lze tak často poznat i bez testu,  že luk  není  v pořádku. Stává-li se to např.

 

 

 

jen   jednou   v  sadě,  může   to  ukazovat  na   jeden   vadný  šíp.  Někdy  zase  na   chybu  střelce.

 

 

 

Je  třeba  si  uvědomit,  že  mladý  lukostřelec   je   v  tomto  ohledu  zcela odkázán  na toho, kdo se

 

 

 

mu o nářadí stará, neboť jeho vlastní iniciativa by nebyla asi  příliš efektivní. 

 

 

 

 

 

 

Průstřelový test.

 

 

Při průstřelu skrz papír, napnutém na vhodné rámu, který  je  na stojanu  apod. umístěn cca 1 m před

 

 

 

terčovnicí, sledujeme  obrazec,  který  vytvoří  dřík  šípu a olepení (brčka) pi průletu šípu papírem. Po-

 

 

kud je šíp horizontálně i vertikálně v  přímém směru,  je v   papíru  pouze  kulatý  otvor  po  hrotu a tři 

 

 

 

zářezy od brček. Je-li  od  místa  průniku  hrotu šípu  papír  protržen i  dříkem a  obrazec  po  průletu

 

 

 

brček je nepravidelný, svědčí to o potřebě luk seřídit. 

 

 

 

 

 

Test neolepenými šípy.

 

 

Test opeřenými a neopeřenými šípy z 18 m je poměrně snadný a  jeho  hlavním předpokladem je, aby

 

 

 

byl alespoň jeden neopeřený šíp k dispozici. Pokud  si  nejsme  jisti, jestli se šíp bez kormidel  vůbec

 

 

zachytí v terčovnici nebo jí zcela mine, vystřelíme  ho  asi  z 10 metrů. Míříme  přitom  na střed terčov-

 

 

 

nice. Podle místa dopadu  lze  posoudit,  kam se  asi zabodne při výstřelu z 18 m.  Smyslem  toho je

 

 

 

aby se šíp eventuelně nezničil  a aby obava o to,  kam  šíp bez kormidel poletí, nevstupovala do vlast-

 

 

ního  zkušebního  výstřelu.  Pak  vystřelíme   několik  opeřených  šípů  ( alespoň 3 ) a  míříme na bod

 

 

 

ve středu  terčovnice. Při  stejném zamíření  vystřelíme 1 či více  šípů  bez  kormidel. Při posuzování

 

 

 

výsledků si nevšímáme, pod jakým úhlem jsou šípy bez kormidel zabodnuty, sledujeme pou-

 

 

 

ze  jejich  polohu vůči  středu skupiny opeřených šípů. Jsou-li šípy  bez kormidla  níže než  šípy

 

 

 

s kormidly, svědčí to o výše umístěném lůžku  na  tětivě. Jsou-li  naopak  výše,  musíme  lůžko posu-

 

 

 

nout výše. Posouvání  provádíme  opět o 0,8 mm a snažíme se docílit výškového soustřelu opeřených

 

 

 

i neopeřených šípů. Zjistíme-li, že výškové seřízení je vyhovující, posoudíme  ještě  stranový  soustřel.

 

 

Jsou-li neopeřené šípy vlevo od středu  skupiny  opeřených   šípů,  změkčíme  pružinu  buttonu o 1/4  

 

 

 

otáčky ( u leváků  naopak  pružinu o  1/4  otáčky  ztvrdíme). Když jsou neopeřené šípy vpravo, ztvrdí-

 

 

 

me o 1/4 otáčky pružinu ( u leváků naopak o 1/4 otáčky změkčíme). To  vše  opakujeme  tak  dlouho

 

 

dokud nedocílíme i  stranového  soustřelu šípů bez kormidel se šípy s kormidly. Tento test lze udělat 

 

 

i s dětmi. Je jen třeba sledovat, jak střílí.  Někdy je ale problém, že děti šíp bez kormidel nemají.

 

 

 

 

 

Střelba na hrany papíru.

 

 

Střílíme  z  11 m  na okraje  papíru cca 60 x 60 cm,  připevněného na terčovnici ( např.obrácený terč )

 

 

 

Střílet začneme nejprve na vodorovnou hranu a posouváním  lůžka  podle  potřeby  se snažíme docílit,

 

 

 

aby výškové rozdíly mezi  jednotlivými  šípy  byly  co  nejmenší. Lůžkem  pohybujeme  po tětivě opět

 

 

po 0,8 mm a směr prvního posuvu určíme odhadem a  další sada šípů  nám  ukáže, jestli byl správný.

 

 

 

Když ne, tak vrátíme lůžko na původní místo a přidáme  na opačnou  stranu opět asi  0,8 mm. To vše

 

 

 

opakujeme až do té doby, dokud všechny šípy nebudou zabodnuty takřka v jedné rovině.

 

 

Pak přikročíme ke střelbě na svislou hranu a  po  vystřelení  několika  šípů posoudíme, jestli jsou šípy

 

 

 

zabodnuty  v  jedné  svislé  linii,  nebo  zda  jsou  střídavě vpravo a vlevo. Nesledují-li šípy okraj papíru,

 

 

změkčíme nebo ztvrdíme  napětí  v  pružině buttonu  jeho pootočením  o  1/4  otáčky. Po  zopakování

 

 

 

střelby zjistíme, jestli byla  úprava  seřízení  dobrá a jestli jsou šípy z  obou  stran blíže  hrany papíru.

 

 

 

Pokud  ne,  vrátíme  button  o 1/4 otáčky zpět a další 1/4 v tomto směru  ještě  přidáme. Pak opět vy-

 

 

 

střelíme  zkušební  sadu. Opakujeme  to  tak  dlouho,  dokud  nedocílíme  co  nejpřímější  svislé linie.

 

 

Zde je ale nezbytné, aby  testující byl schopen  stejným stylem  dobře  vystřelit potřebný  počet šípů.

 

 

 

Testování  je  časově  náročnější a není vhodné pro děti, ať již z hlediska  požadavku na kvalitní  střel-

 

 

 

bu, tak i z hlediska nároků na soustředění po celou dobu testování.

 

 

 

 

 

Test z postupných vzdáleností.

 

 

Tomuto  testu  se  také  říká  ústupový, neboť se při  něm střílí  cca 5 - 6 šípů od 10 do 30 - 35 metrů.

 

 

 

Míříme stále na jeden záměrný bod ve středu terčovnice a  zaměřovač  máme  nastavený  tak, aby se

 

 

 

šíp z nejkratší vzdálenosti zabodl  do  terčovnici  co  nejvýše. ( Pozor na horní svorník ! ) Pak ustoupí-

 

 

 

me  o 5 metrů  a  opět  vystřelíme. To  provedeme  ještě  z 15, 20, 25, 30  a  eventuelně  z  35 metrů.

 

 

 

Podle  přímek  či  křivek, které  šípy  na  terčovnici  vykreslí,  provádíme  potřebné  stranové  seřízení.

 

 

 

a) šípy jsou zabodnuty pod sebou a čára jimi  vytvořená  kolísá  v  pruhu šíře  cca 10 cm - luk je stra-

 

 

    nově seřízen,

 

 

b) šípy  jsou  zabodnuty  v  přímce,  která směřuje od horního šípu vlevo - je příliš vysunutý button ( je-

 

 

 

    li směr přímky opačný, je třeba button vysunout),

 

 

c) šípy  jsou  zabodnuty  v  obloukovité  křivce,  jejíž vydutí  je  vlevo - příliš tvrdá pružina buttonu ( je-li

 

 

    vrchol křivky vpravo, je třeba napětí pružiny v buttonu zvýšit),

 

 

d) kombinaci přímky a křivky je třeba řešit  postupně,  tj.  zasunutím  buttonu, neboť  jeho  seřízení je

 

 

    primární. V každém  případě  je ale   třeba  dodržet  vyložení  šípu "z luku", tj.šíp  se  promítá vlevo

 

 

 

    vedle tětivy. Pro leváky platí uvedený postup v opačné stranové orientaci.     

 

 

Tento test klade vysoké nároky na schopnost střelce vystřelit všech  5 - 6 šípů naprosto stejně a měli

 

 

 

by ho provádět jen zkušenější střelci. Pokud  si  ale uvědomíme, že některý výstřel byl z hlediska pro-

 

 

 

vedení zcela chybný, lze vystřelit ze stejného místa  ještě jeden šíp a ten špatně vystřelený nebrat při

 

 

hodnocení na zřetel.

 

 

 

 

 

Test soustřelem šípů.

 

 

Tento test se provádí  ze  vzdálenosti,  která  střelci nejlépe vyhovuje. U mužů je to zpravidla 70 metrů

 

 

 

a u žen to může být 60 metrů. Předpokládá se střelecká vyspělost střelce,  který  na uvedené vzdále-

 

 

nosti  dokáže  dosahovat  v závodě  výsledků  k 300  bodům. Na terčovnici dáme bílý papír ( obrácený

 

 

terč ), na kterém vyznačíme středový záměrný bod.

 

 

Pak  vystřelíme  sadu několika šípů  a na terči - papíru  si vyznačíme obrazec, který na terči vykreslí.

 

 

 

Střelbu několikrát opakujeme a stále vyznačujeme vytvářené obrazce.

 

 

a) obrazce vytvářejí kruh ve středu - luk je seřízen,

 

 

b) obrazce vytvářejí svislý ovál - je třeba upravit polohu lůžka na tětivě,

 

 

c) obrazce vytvářejí vodorovný ovál - je  třeba zmenšit nebo zvětšit napětí v pružině buttonu,

 

 

d) obrazce vytvářejí šikmo umístěný ovál - jedná se o kombinaci obou vlivů a jako první seřizujeme

 

 

 

    opět polohu lůžka na tětivě.                                                  

 

 

Vzhledem  k  tomu, že  po každé sebemenší úpravě, která nemusí být v prvním  případě  vedena vždy

 

 

 

správným směrem, musíme opět provést další  zkušební střelbu,  je zřejmé, že test si vyžádá poměr-

 

 

 

ně hodně času, někdy i několik dní. 

 

 

 

 

 

Závěr.

 

 

Může se nám stát, že ať testujeme  nářadí jak chceme, nedosahujeme potřebného stranového seříze-

 

 

 

ní. Zde  může mít negativní  vliv  přílišná  měkkost č i  tvrdost  použitých šípů ve vztahu k výkonu luku.

 

 

 

Když  neopeřené šípy  i při velmi změkčeném buttonu stále  odlétají vlevo, tj. od luku, jsou příliš tvrdé.

 

 

 

Pak lze buď  použít  těžších hrotů ( je-li to ještě možné ) a nebo zvýšit  výkon  luku ( má-li  ještě něja-

 

 

 

kou rezervu). Šípy také změkčí, zvýšíme-li  výšku tětivy. To má ale za  následek  zmenšení  dostřelu.

 

 

 

Pokud  se  neopeřené šípy  naopak  zabodávají  vpravo,  tj. létají přes luk,  přestože  button  je  vlivem

 

 

 

velkého  ztvrzení  pružiny  v  podstatě pevný,  jsou měkké. Zde je možné vyměnit hroty  za  lehčí ( nej-

 

 

 

sou-li osazeny již ty nejlehčí ) či  zmenšit  výkon  luku (  pokud  je  to  technicky  možné ). Pokud je

 

 

 

výrazná rezerva v délce šípů, tak je zkrátit.

 

 

Zkrátka : pokud šípy tzv. jdou k luku, je velká část  problémů  spojených s testováním předem

 

 

eliminována. Proto je  třeba, aby  se nákup šípů vždy opíral o výkon luku, který střelec má či 

 

 

 

bude mít k dispozici a o jeho tělesné parametry. Přesto, že se začátečníkům doporučuje kupovat

 

 

 

delší šípy, mělo by se jejich  dimenzování vztahovat  i  k  době, kdy budou  střílet  s pomocí klapačky 

 

 

a šípy bude třeba zkrátit, čímž  samozřejmě  ztvrdnou. Jinak je pak nutné zakoupit nové šípy, což je  

 

 

 

u dětí, hlavně z finančních důvodů, někdy problém.

 

 

 

 

 

Použitá literatura.

 

 

Metodický dopis JTS - Dr. Pavel Plch, CSc a Dr. Karel Petráček, CSc

 

 

Školení trenérů II. a III. třídy - Jaroslav Holub a kol.

 

 

Testování náčiní pro závodní lukostřelce - Dr. Tomáš Hák

 

 

 

 

 

J.Dřízal

 

 

Zpět