Jaroslav Leneček : Stručný úvod do lukostřelby
PŘEDMLUVA
   Tato knížka vám má  poskytnout  nejnutnější  výklad začátků  střelby  z luku  do terče a všech
pravidel,  jimiž  se řídí. Ačkoliv  je  úvod  velmi  stručný, je  to  přece  více, než  měli  zakladatelé
tohoto krásného  sportu  při  svých  začátcích. Snad se najde nějaká cesta, která  umožní  vydání 
obsáhlejšího díla, které by seznámilo zájemce  podrobněji  s  českou  lukostřelbou, která zaujímá
ve světě velmi význačné postavení.
   Ve stručném úvodu do lukostřelby nenajdete  výrobu  náčiní. Pro  omezený  obsah  knížky  ne-
mohli jsme ji zařaditi a proto odkazujeme  na   příručku "Lukostřelba"  od  Joe Firsta,  která pos-
kytne základní pravidla výroby anebo rady některých členů lukostřeleckých klubů.
   V  každé  případě  se   nejdříve  důkladně  seznamte   se  střelbou   a   teprve   potom  začněte
s výrobou.
   Prostudujte  knížečku  pečlivě  a  vryjte si vše do  paměti,  neboť to,  co zde čtete  je důkladně
vyzkoušeno. Budete-li dbáti uvedených  hesel, musíte se  dopracovati úspěchu, byť  byste nebyli 
talentovanými střelci.
ÚVOD
   Co potřebujeme nutně pro střelbu z luku ?
   Potřebujeme  především náčiní a pak naučit se s ním zacházet. Nutně musíme míti : luk, alespoň
čtyři šípy a rukavici. Můžeme mít toulec na luk, na šípy, kožený  chránič na  levou  ruku a skříňku
na úschovu a přenášení šípů.
   Tyto věci si buď koupíte v obchodě nebo u výrobce, nebo si je uděláte sami.
   Poradím vám stručně jak do toho :
Chcete-li se učit střelbě z luku, dojděte nebo si napište do některého klubu na zadní straně knížky
vyjmenovaných a požádejte o radu. Rozhodnete-li se pro nákup náčiní hotového, což je přirozeně
nejjednodušší,  dostanete  poučení,  kde  a  co  si  máte  koupit. Rozhoduje vaše tělesná zdatnost  
a délka paží; tělesná zdatnost pro sílu luku a délka paží pro velikost šípů, a mnoho-li  peněz chce-
te obětovat.
Chcete-li si zhotovit náčiní sám, poslouží  vám  milerádi  svými  zkušenostmi a odbornými  radami
členové těchto klubů, protože tato knížečka pro malý rozsah může vás pouze seznámit se základy
lukostřelby.
NÁČINÍ
LUKY.
   Luk se skládá z těla a tětivy. Tělo luku má  hlavu a  patku, t.j. horní a dolní konec. Střed, obto-
čený  koženou  nebo látkovou bandáží, jest madlo. Má býti maximálně 10 cm  dlouhé.  Normální 
délka luku jest asi od 150 cm do 185 cm.
   Jaké známe typy luků ?
   Známe luky anglické, francouzské,  belgické,  americké, švédské a orientální. Tyto typy  se  liší
od sebe materiálem a zpracováním a hlavně výkonností.
   Které typy jsou nejběžnější ?
Americký a anglický.
   Které jsou nejvýkonnější ?
Americký, švédský, anglický ze speciálního dřeva, hlavně tisu.
   Pro naše poměry je  nejvýhodnější  americký  typ. Je velmi  výkonný, při poměrně malé tělesné  
námaze. Základní  znaky  jsou  široká  a  plochá  ramena  a  madlo upraveno tak, aby se netočilo
v ruce.
ŠÍPY.
   Rozeznáváme  jich  mnoho různých  druhů. Délka 60 až 73 cm pro střelbu  do  terče. Lovecké 
bývají zpravidla kolem jednoho  metru. U  nás se vyrábějí  šípy velmi hodnotné. Nejlepší závodní
šípy  se však  vyráběly  až dosud v  Anglii a Americe.  Francouzské  a  belgické šípy se u nás ne-
osvědčily.
   Ženám postačí délka šípu do 65 cm a váha do 20 gramů.
   Dorost a žactvo    délku  stejnou,  ale  váhu  trochu větší z toho důvodu, že pro jejich mužné
zábavy, které občas s lukem provozují, nutně musí mít šípy silnější.
   Muži mají délku šípů od 65 cm  nahoru. Váha šípů se pohybuje od 22 do 28 gramů. Je to pro-
to, že muži užívají vesměs silných luků. Dámské šípy by byly odpraveny v rekordním čase.
   Šíp se skládá : z předku a zadku. Předek  je  složen  ze špičky ( kovové ), nejčastěji soustru-
hované nebo lisované z oceli. Špice je pravidelně, hlavně u závodních šípů z tvrdého dřeva,  vidli-
covitě vyříznutá a naklížená na vlastní tělo šípu. Zadek šípu je nabarvená část těla, opatřená třemi
peříčky a úzkým výřezem  buď  jen ve  dřevě  nebo  nejčastěji  hliníkovém  nástrčku. Někdy tam
bývá vložka z rohoviny nebo galalitu. Tvar peří  příliš nerozhoduje, pouze velikost. Čím větší peří,
tím snadněji vítr vychýlí šíp z dráhy, hlavně při slabších lucích.
   Nejlepší jsou šípy se špicemi z tvrdého dřeva, okované tupou špičkou, a se zadkem z hliníku.
RUKAVICE.
   Můžete mít dvojí. Specielní, nebo starou rukavici  koženou,  se zasílenými  špičkami  na ukazo-
váčku,  prostředníčku  a  prsteníku. Kůže musí být  hladká a pevná. Specielní  rukavice jsou jsou
vlastně chránítka na konečky uvedených prstů, ze silné hladké kůže, připojené pásky ke kožené-  
mu nebo gumovému náramku. Tato poslední rukavice je výhodnější, neboť se dá použít  pro obě
ruce.
STŘELBA
POSTOJ.
   Známe dvojí : bočný a čelný.
   Postoj bočný : Postavte se levým bokem k terči, mírně rozkročeni, chodidla asi 50 cm od se-
be, tak, aby váha těla byla na obou  nohou  stejná. Špičky chodidel  jsou více  od  sebe než paty.
Jen hlava se otáčí tak, aby hleděla přímo na terč. Nenaklánějte se ani dopředu, ani nazpět. Stůjte
úplně zpříma.
   Postoj čelný : Postavte se mírně  rozkročeně  tak,  abyste  byl  trochu  pootočen  celým tělem 
k terči. Váha těla spočívá opět na obou nohou  stejně. Chodidla  a ostatní  stejně  jako u postoje
bočného. Hlava se otáčí  nyní mnohem  méně. První způsob je výhodný pro majitele krátkých ru-
kou. Postoj musí být stále stejný. Nacvičte jej přesně  a  neměňte  jej. Rozhodněte  se pro  jeden  
způsob a strvejte u něho.
PŘÍPRAVA  LUKU  KE  STŘELBĚ.
   Uchopte luk levou rukou,  dejte  do  svislé  polohy,  aby  patka  luku se opírala o vnitřní stranu
klenku levé nohy a při tom se nedotýkala země. Tětiva je na straně od nohy. Pravou ruku položte
na vnější stranu luku ( tětiva je na straně  vnitřní ), aby konce prstů  byly  asi 10 cm  pod zářezem
pro tětivu  na hlavě luku. Očko tětivy je těsně  nad prsty. Pravou  rukou skloňte luk napravo, tro-
chu před sebe, a současně  táhněte  levou  rukou  za  madlo do leva  ve  směru  předloktí, trochu
k sobě. Současně s tímto úkonem  ohněte  luk tlakem zápěstí a ukazováčkem pravé ruky vysuňte
očko tětivy do zářezu. Prsty pravé ruky se musí  pohybovati úplně volně, proto tlak na hlavu luku
se děje zápěstím. Luk je  připraven  ke střelbě. Přestanete-li  střílet, opačným pochodem vyjmete
očko tětivy ze zářezu. Provedete vše jako při přípravě, jen pravou ruku dáte  blíže  k zářezu, aby  
ukazováček mohl očko podebrat a vyzvednout.
UCHOPENÍ  LUKU  A  NASAZENÍ  ŠÍPU.
   Vezměte luk do levé ruky za madlo tak, aby tělo luku a tětiva byly přibližně ve stejné, vodorov-
né rovině se zemí ve výši  pasu. Pravou  rukou  uchopte  za  konec šípu  za  peříčky a položte jej
kolmo přes tělo ruku a tětivu těsně k bandáži madla a ukazováčkem levé ruky si šíp přidržte. Pak
šíp posuňte pravou rukou kupředu a otočte tak, aby řídící pérko bylo nahoru ( šíp má tři peříčka,
z nichž jedno je kolmo na zářez v zadku ) a nasaďte  na tětivu. Připomínám, že šíp musí sedět tak
pevně na tětivě, že otočíte-li luk  k zemi,  nesmí  šíp  z tětivy vypadnout, i když jej  nedržíte. Nyní
nastane  nejdůležitější úkon. Správně  uchopiti  luk a šíp tak, aby vás tětiva při vystřelení nemohla
udeřiti do ruky. Luk držíte stále v počáteční poloze, t.j. vodorovně se zemí. Levou ruku natáhně-
te před sebe směrem k zemi tak, aby luk byl stále jako v počáteční poloze. Madlo luku urovnejte
do dlaně, aby sedělo na svalu  pod palcem a současně  mezi palcem a ukazováčkem. Ukazováč-
kem a palcem sevřete pevně madlo, ostatní prsty se přidruží k ukazováčku, ale síla stisku postup-
ně ubývá směrem k malíčku. Malíček sedí na madle úplně volně.
     Současně s tímto úkonem uchopte třemi prsty, t.j. ukazováčkem, prostředníčkem a prsteníkem,
pravé ruky tětivu tak, že ukazováček je na pravé straně šípu, ostatní prsty na straně levé. Připomí-
nám znovu, že celý tento úkon se děje stále  v  počáteční poloze, t.j.  luk vodorovný ve výši pasu
a levá ruka natažena mírně kupředu k zemi.
   Nyní luk takto připravený zvednete z polohy  vodorovné do  svislé, při čemž  levá ruka zůstává
stále natažená a pravá drží tětivu. Luk se šípem  zvednete do výše brady. Upozorňuji důtklivě, že
levá ruka nesmí změnit polohu  na madle  ani o  centimetr. Potřebujete-li  opravit držení, dejte luk 
do počáteční vodorovné polohy. Naučíte-li se  toto uchopení přesně, nikdy nebudete potřebovat
chránič pro levou ruku.
MÍŘENÍ.
   Míření děje se dvojím způsobem. Buď horní hranou hrotu šípu  nebo  znaménkem nakresleným
na levé straně luku. Levou  stranou  nazýváme tu, po níž  se pohybuje šíp. ( U leváků je to ovšem
strana pravá. ) Rozdíl  mezi tímto  mířením je značný. Druhý  způsob míření je daleko výhodnější,
protože oči jsou stále upřeny na terč.
   Vyložme si nejprve základy.
   Oko zastává  úlohu hledí ( zářez u pušky ) a hrot šípu nebo znaménko na  luku je muška. Palec
pravé ruky nám zajistí stálou polohu šípu. Dráha letu šípu je vždy parabola, při větších vzdálenos-
tech velmi vysoká.
MÍŘENÍ HROTEM ŠÍPU.
   Držíte luk svisle ve výši brady. Levá ruka jest napjata,  v  zápěstí mírně ohnuta. Tětiva se nesmí
dotýkati levé ruky. Pravou rukou  držíte  tětivu, ukazováčkem nad  šípem. Táhněte tětivu směrem 
k obličeji, až se jí  dotknete úst. Palec pravé ruky položte lehce na hrbolek čelistní kosti ( sanice )
pod pravým uchem. Poloha  dlaně  a palce je svislá. Malíček přibližně rovnoběžně se zemí. Palec
jest vztyčen kolmo na ostatní prsty a proto také téměř  kolmo k zemi. Současně zavřete levé oko
a pravým se dívejte přes horní hranu špičky šípu přibližně na pravý okraj terče. Zde jsme u jádra
věci. Pouze při určitých několika vzdálenostech  budeme  se  dívat na terč. Při vzdálenostech po-
stupně kratších musíme se dívat stále níž a níže k zemi, až, a to velmi často, na zemi. Přirozeně že
si toto místo, neboli mířící bod, musíme dobře zapamatovati. Použijte pro zapamatování čehoko-
liv. Na př. kamene, listí, květiny, barevné skvrny atd. ( nesmíme však uměle vytvořiti ).
   Vzdalujeme-li se, pak mířící bod stoupá nad terč. Zde ovšem najít opěrný bod je mnohem těžší,  
nejsou-li v pozadí domy, stromy nebo nějaké vysoké předměty.
   Uvědomte si, že přímka : oko, hrot šípu a mířící bod,  není  totožná  s drahou vystřeleného šípu.
Jsou pouze k sobě v určité závislosti.
MÍŘENÍ ZNAMÉNKEM.
   Natažení luku je stejné až po zamíření na pravou stranu terče jako v předchozí kapitole. Nyní se
nedíváte na hrot šípu, ale na znaménko, tužkou  nebo perem  nakreslené  na  levé  straně na horní
části luku. Znaménka, čárky, tečky  atd. se kreslí  zkusmo,  pro  každou  vzdálenost  zvlášť. Čím
slabší luk, tím jsou větší mezery mezi  jednotlivými  vzdálenostmi  a  naopak. Čím větší vzdálenost,
tím  více  se  znaménko  přibližuje  k  šípu,    od  určité  vzdálenosti  převezme  hrot  šípu funkci
znaménka. Nedívejte se při tomto způsobu míření na nic jiného  než  na  znaménko,  levou  hranu
luku  a  terč. Urovnejte  luk  tak,  aby  znaménko  se krylo  s horním  nebo dolním okrajem terče.
Střed je méně výhodný, neboť při kratších vzdálenostech vám pouze okraj terče poskytne jasnou
hranu, po níž se  posunujete  více  či  méně  ke  středu ( děje se  to podle idividuality jednotlivce )
na jeho pravé polovině.
ZPŮSOB OPRAVY PŘI CHYBNÉM MÍŘENÍ.
   Je pro obojí druh stejný. Nakreslíte si odhadem  znaménko  a  vystřelíte. Šíp  letí nad terč a do
prava. Znaménko nakreslíte  výše  a  staré  zatím nevymažete. Při míření posunete levou hranu lu-
po dolním nebo horním okraji terče, blíže ku středu. Pomáhejte si odpočítáváním barevných kruhů.
Po výstřelu jde šíp pod terč na levou stranu. Porovnáte rozdíl  vzdáleností a shledáte, že správné
znaménko bude asi uprostřed. Nyní nakreslíte znaménko definitivní a obě předchozí vymažete.
VYSTŘELENÍ.
Máte luk natažený, připravený k výstřelu. Tři prsty pravé ruky  jsou téměř  napjaty, jen konečky
jsou mírně ohnuty. Dbejte, aby všechny  tři prsty táhly tětivu  stejnou silou. Obyčejně prostředník 
nebo ukazováček  jest  namáhán více  a  vypouštění šípů  se  tak stává nepřesné. Máte nataženo,
kovová špička  se dotýká  ruky.  Pozor  na to, nebo vám  šíp poletí pokaždé do jiné výšky. Luk,
zvláště v poslední části natažení reaguje na každý centimetr. Pak rychle natáhněte prsty, aniž jinak
pohnete rukou. Palec se stále  lehce  dotýká  hrbolku čelisti pod uchem. Nezkoušejte nic jiného.
Budou vám mnozí  střelci  snad vykládat o  jiných  způsobech vypouštění, ale neučte se jim. Jsou
velmi problematické a krajně obtížné.
   Pamatujte si ještě jedno upozornění. Loket a zápěstí pravé ruky musí při natahování i vystřele-
ní opisovati dráhu ve stejné rovině a ta je vždy ve výši pravého ramene.
NĚKTERÁ  ZVLÁŠTNÍ  UPOZORNĚNÍ  A  CHYBY.
   Označte  si  šípy  čísly  a  střílejte s nimi  ve  stejném  pořadí. Zapamatujete si lépe jejich zvlášt-
nosti.
   Dávejte pozor, abyste se nenakláněli při dotahování šípů dozadu. Je-li luk silný, bezděky si tak
pomáhate. Výsledek je, že šípy padají pod terč, i když je znaménko jinak správně nakresleno. 
   Nedávejte na luk příliš tlustou tětivu. Zbytečně vám zvyšuje mířící bod.
   Nepokládejte šípy a hlavně luk na vlhkou zem. Oboje se tím kazí.
   Nenechávejte luk na prudkém slunci ležet nebo stát, jestliže již  nestřílíte. Dřevo tím ztrácí pruž-
nost a tětiva se prodlužuje.
   Nepřebíhejte od  jednoho  systému  k  druhému, jestliže  se  vám  střelba nedaří, jinak se střílet
nenaučíte vůbec. Jedině usilovným cvičením a případným hledáním a najitím chyb získáte dokona-
lost.
   Cvičte vzdálenosti postupně  od  nejkratších,  a to tak dlouho, až je dokonale ovládáte. Prová-
dějte všechny  úkony naprosto svědomitě, i když se domníváte, že již to umíte.
   Nekupujte si luk silnější  než  50 liber ( muži ) a 45 liber ( ženy ), nejste-li skuteční siláci. Přepí-
náte-li svalstvo více než snese, dostanete škubání ramenního svalstva a to je svízel k pohledání.
   Dávejte při střelbě pozor  na vítr, hlavně  při  delších  vzdálenostech. Vane-li se strany, je nutno
mířit trochu na tuto stranu. Vítr odzadu velmi často sráží šípy k zemi. Je třeba mířit výše.
   Buďte krajně opatrní, ať při střelbě někoho nezraníte nebo dokonce nezmrzačíte.
   Neposmívejte se jiným, neboť každý není stejně chápavý a rovněž  nenabízejte  své rady tomu,
kdo o ně nežádal. A jestliže žádal, hleďte poradit s ohledem na  jeho způsob střelby.
   Cvičíte-li nebo jste na závodech, ať  vás někdo  pozoruje  nebo  ne, počítejte si jen tolik bodů, 
kolik byste jich počítali soupeři.
   Chcete-li se opravdu naučit střílet, přihlaste se do některého klubu, třebas jako host.
A nakonec, ať již jste nebo nejste členy  lukostřeleckých  klubů  a zúčastníte se sportovních pod-
niků, chovejte se naprosto korektně. Nehádejte se s funkcionáři a nepřete se s rozhodčími, třeba-
že se domníváte, že máte pravdu.
Na závěr.
Celý předchozí článek je doslovně a v nepozměněné formě převzat ze SPORTOVNÍHO ŘÁDU
Českého svazu lukostřeleckého, vydaného  v roce 1941, kde  tvořil  úvod.
Autor článku, Ing. Jaroslav Leneček,  byl  historicky  prvním  mistrem  Československé  republiky
v terčové  lukostřelbě  z  roku  1932  a  členem  mistrovského  družstva mužů v letech 1932, 1934
1937 a 1949. V neposlední řadě byl i členem  vítězného družstva našich mužů na Mistrovství  světa
1936 v Praze a 1938  v  Londýně. Získal  i řadu  medailových umístění za tratě a jejich kombinace,
a to jak v jednotlivcích, tak i jako člen družstva.
V roce 1946 byl  zvolen  prvním  vícepresidentem  FITA. Byl  jedním  z  nejvýznamějších  českých
lukostřelců v celé novodobé historii naší lukostřelby.
Jaroslav Dřízal