| Jaroslav Leneček : Stručný úvod do lukostřelby | ||
| PŘEDMLUVA | ||
| Tato knížka vám má poskytnout nejnutnější výklad začátků střelby z luku do terče a všech | ||
| pravidel, jimiž se řídí. Ačkoliv je úvod velmi stručný, je to přece více, než měli zakladatelé | ||
| tohoto krásného sportu při svých začátcích. Snad se najde nějaká cesta, která umožní vydání | ||
| obsáhlejšího díla, které by seznámilo zájemce podrobněji s českou lukostřelbou, která zaujímá | ||
| ve světě velmi význačné postavení. | ||
| Ve stručném úvodu do lukostřelby nenajdete výrobu náčiní. Pro omezený obsah knížky ne- | ||
| mohli jsme ji zařaditi a proto odkazujeme na příručku "Lukostřelba" od Joe Firsta, která pos- | ||
| kytne základní pravidla výroby anebo rady některých členů lukostřeleckých klubů. | ||
| V každé případě se nejdříve důkladně seznamte se střelbou a teprve potom začněte | ||
| s výrobou. | ||
| Prostudujte knížečku pečlivě a vryjte si vše do paměti, neboť to, co zde čtete je důkladně | ||
| vyzkoušeno. Budete-li dbáti uvedených hesel, musíte se dopracovati úspěchu, byť byste nebyli | ||
| talentovanými střelci. | ||
| ÚVOD | ||
| Co potřebujeme nutně pro střelbu z luku ? | ||
| Potřebujeme především náčiní a pak naučit se s ním zacházet. Nutně musíme míti : luk, alespoň | ||
| čtyři šípy a rukavici. Můžeme mít toulec na luk, na šípy, kožený chránič na levou ruku a skříňku | ||
| na úschovu a přenášení šípů. | ||
| Tyto věci si buď koupíte v obchodě nebo u výrobce, nebo si je uděláte sami. | ||
| Poradím vám stručně jak do toho : | ||
| Chcete-li se učit střelbě z luku, dojděte nebo si napište do některého klubu na zadní straně knížky | ||
| vyjmenovaných a požádejte o radu. Rozhodnete-li se pro nákup náčiní hotového, což je přirozeně | ||
| nejjednodušší, dostanete poučení, kde a co si máte koupit. Rozhoduje vaše tělesná zdatnost | ||
| a délka paží; tělesná zdatnost pro sílu luku a délka paží pro velikost šípů, a mnoho-li peněz chce- | ||
| te obětovat. | ||
| Chcete-li si zhotovit náčiní sám, poslouží vám milerádi svými zkušenostmi a odbornými radami | ||
| členové těchto klubů, protože tato knížečka pro malý rozsah může vás pouze seznámit se základy | ||
| lukostřelby. | ||
| NÁČINÍ | ||
| LUKY. | ||
| Luk se skládá z těla a tětivy. Tělo luku má hlavu a patku, t.j. horní a dolní konec. Střed, obto- | ||
| čený koženou nebo látkovou bandáží, jest madlo. Má býti maximálně 10 cm dlouhé. Normální | ||
| délka luku jest asi od 150 cm do 185 cm. | ||
| Jaké známe typy luků ? | ||
| Známe luky anglické, francouzské, belgické, americké, švédské a orientální. Tyto typy se liší | ||
| od sebe materiálem a zpracováním a hlavně výkonností. | ||
| Které typy jsou nejběžnější ? | ||
| Americký a anglický. | ||
| Které jsou nejvýkonnější ? | ||
| Americký, švédský, anglický ze speciálního dřeva, hlavně tisu. | ||
| Pro naše poměry je nejvýhodnější americký typ. Je velmi výkonný, při poměrně malé tělesné | ||
| námaze. Základní znaky jsou široká a plochá ramena a madlo upraveno tak, aby se netočilo | ||
| v ruce. | ||
| ŠÍPY. | ||
| Rozeznáváme jich mnoho různých druhů. Délka 60 až 73 cm pro střelbu do terče. Lovecké | ||
| bývají zpravidla kolem jednoho metru. U nás se vyrábějí šípy velmi hodnotné. Nejlepší závodní | ||
| šípy se však vyráběly až dosud v Anglii a Americe. Francouzské a belgické šípy se u nás ne- | ||
| osvědčily. | ||
| Ženám postačí délka šípu do 65 cm a váha do 20 gramů. | ||
| Dorost a žactvo má délku stejnou, ale váhu trochu větší z toho důvodu, že pro jejich mužné | ||
| zábavy, které občas s lukem provozují, nutně musí mít šípy silnější. | ||
| Muži mají délku šípů od 65 cm nahoru. Váha šípů se pohybuje od 22 do 28 gramů. Je to pro- | ||
| to, že muži užívají vesměs silných luků. Dámské šípy by byly odpraveny v rekordním čase. | ||
| Šíp se skládá : z předku a zadku. Předek je složen ze špičky ( kovové ), nejčastěji soustru- | ||
| hované nebo lisované z oceli. Špice je pravidelně, hlavně u závodních šípů z tvrdého dřeva, vidli- | ||
| covitě vyříznutá a naklížená na vlastní tělo šípu. Zadek šípu je nabarvená část těla, opatřená třemi | ||
| peříčky a úzkým výřezem buď jen ve dřevě nebo nejčastěji hliníkovém nástrčku. Někdy tam | ||
| bývá vložka z rohoviny nebo galalitu. Tvar peří příliš nerozhoduje, pouze velikost. Čím větší peří, | ||
| tím snadněji vítr vychýlí šíp z dráhy, hlavně při slabších lucích. | ||
| Nejlepší jsou šípy se špicemi z tvrdého dřeva, okované tupou špičkou, a se zadkem z hliníku. | ||
| RUKAVICE. | ||
| Můžete mít dvojí. Specielní, nebo starou rukavici koženou, se zasílenými špičkami na ukazo- | ||
| váčku, prostředníčku a prsteníku. Kůže musí být hladká a pevná. Specielní rukavice jsou jsou | ||
| vlastně chránítka na konečky uvedených prstů, ze silné hladké kůže, připojené pásky ke kožené- | ||
| mu nebo gumovému náramku. Tato poslední rukavice je výhodnější, neboť se dá použít pro obě | ||
| ruce. | ||
| STŘELBA | ||
| POSTOJ. | ||
| Známe dvojí : bočný a čelný. | ||
| Postoj bočný : Postavte se levým bokem k terči, mírně rozkročeni, chodidla asi 50 cm od se- | ||
| be, tak, aby váha těla byla na obou nohou stejná. Špičky chodidel jsou více od sebe než paty. | ||
| Jen hlava se otáčí tak, aby hleděla přímo na terč. Nenaklánějte se ani dopředu, ani nazpět. Stůjte | ||
| úplně zpříma. | ||
| Postoj čelný : Postavte se mírně rozkročeně tak, abyste byl trochu pootočen celým tělem | ||
| k terči. Váha těla spočívá opět na obou nohou stejně. Chodidla a ostatní stejně jako u postoje | ||
| bočného. Hlava se otáčí nyní mnohem méně. První způsob je výhodný pro majitele krátkých ru- | ||
| kou. Postoj musí být stále stejný. Nacvičte jej přesně a neměňte jej. Rozhodněte se pro jeden | ||
| způsob a strvejte u něho. | ||
| PŘÍPRAVA LUKU KE STŘELBĚ. | ||
| Uchopte luk levou rukou, dejte do svislé polohy, aby patka luku se opírala o vnitřní stranu | ||
| klenku levé nohy a při tom se nedotýkala země. Tětiva je na straně od nohy. Pravou ruku položte | ||
| na vnější stranu luku ( tětiva je na straně vnitřní ), aby konce prstů byly asi 10 cm pod zářezem | ||
| pro tětivu na hlavě luku. Očko tětivy je těsně nad prsty. Pravou rukou skloňte luk napravo, tro- | ||
| chu před sebe, a současně táhněte levou rukou za madlo do leva ve směru předloktí, trochu | ||
| k sobě. Současně s tímto úkonem ohněte luk tlakem zápěstí a ukazováčkem pravé ruky vysuňte | ||
| očko tětivy do zářezu. Prsty pravé ruky se musí pohybovati úplně volně, proto tlak na hlavu luku | ||
| se děje zápěstím. Luk je připraven ke střelbě. Přestanete-li střílet, opačným pochodem vyjmete | ||
| očko tětivy ze zářezu. Provedete vše jako při přípravě, jen pravou ruku dáte blíže k zářezu, aby | ||
| ukazováček mohl očko podebrat a vyzvednout. | ||
| UCHOPENÍ LUKU A NASAZENÍ ŠÍPU. | ||
| Vezměte luk do levé ruky za madlo tak, aby tělo luku a tětiva byly přibližně ve stejné, vodorov- | ||
| né rovině se zemí ve výši pasu. Pravou rukou uchopte za konec šípu za peříčky a položte jej | ||
| kolmo přes tělo ruku a tětivu těsně k bandáži madla a ukazováčkem levé ruky si šíp přidržte. Pak | ||
| šíp posuňte pravou rukou kupředu a otočte tak, aby řídící pérko bylo nahoru ( šíp má tři peříčka, | ||
| z nichž jedno je kolmo na zářez v zadku ) a nasaďte na tětivu. Připomínám, že šíp musí sedět tak | ||
| pevně na tětivě, že otočíte-li luk k zemi, nesmí šíp z tětivy vypadnout, i když jej nedržíte. Nyní | ||
| nastane nejdůležitější úkon. Správně uchopiti luk a šíp tak, aby vás tětiva při vystřelení nemohla | ||
| udeřiti do ruky. Luk držíte stále v počáteční poloze, t.j. vodorovně se zemí. Levou ruku natáhně- | ||
| te před sebe směrem k zemi tak, aby luk byl stále jako v počáteční poloze. Madlo luku urovnejte | ||
| do dlaně, aby sedělo na svalu pod palcem a současně mezi palcem a ukazováčkem. Ukazováč- | ||
| kem a palcem sevřete pevně madlo, ostatní prsty se přidruží k ukazováčku, ale síla stisku postup- | ||
| ně ubývá směrem k malíčku. Malíček sedí na madle úplně volně. | ||
| Současně s tímto úkonem uchopte třemi prsty, t.j. ukazováčkem, prostředníčkem a prsteníkem, | ||
| pravé ruky tětivu tak, že ukazováček je na pravé straně šípu, ostatní prsty na straně levé. Připomí- | ||
| nám znovu, že celý tento úkon se děje stále v počáteční poloze, t.j. luk vodorovný ve výši pasu | ||
| a levá ruka natažena mírně kupředu k zemi. | ||
| Nyní luk takto připravený zvednete z polohy vodorovné do svislé, při čemž levá ruka zůstává | ||
| stále natažená a pravá drží tětivu. Luk se šípem zvednete do výše brady. Upozorňuji důtklivě, že | ||
| levá ruka nesmí změnit polohu na madle ani o centimetr. Potřebujete-li opravit držení, dejte luk | ||
| do počáteční vodorovné polohy. Naučíte-li se toto uchopení přesně, nikdy nebudete potřebovat | ||
| chránič pro levou ruku. | ||
| MÍŘENÍ. | ||
| Míření děje se dvojím způsobem. Buď horní hranou hrotu šípu nebo znaménkem nakresleným | ||
| na levé straně luku. Levou stranou nazýváme tu, po níž se pohybuje šíp. ( U leváků je to ovšem | ||
| strana pravá. ) Rozdíl mezi tímto mířením je značný. Druhý způsob míření je daleko výhodnější, | ||
| protože oči jsou stále upřeny na terč. | ||
| Vyložme si nejprve základy. | ||
| Oko zastává úlohu hledí ( zářez u pušky ) a hrot šípu nebo znaménko na luku je muška. Palec | ||
| pravé ruky nám zajistí stálou polohu šípu. Dráha letu šípu je vždy parabola, při větších vzdálenos- | ||
| tech velmi vysoká. | ||
| MÍŘENÍ HROTEM ŠÍPU. | ||
| Držíte luk svisle ve výši brady. Levá ruka jest napjata, v zápěstí mírně ohnuta. Tětiva se nesmí | ||
| dotýkati levé ruky. Pravou rukou držíte tětivu, ukazováčkem nad šípem. Táhněte tětivu směrem | ||
| k obličeji, až se jí dotknete úst. Palec pravé ruky položte lehce na hrbolek čelistní kosti ( sanice ) | ||
| pod pravým uchem. Poloha dlaně a palce je svislá. Malíček přibližně rovnoběžně se zemí. Palec | ||
| jest vztyčen kolmo na ostatní prsty a proto také téměř kolmo k zemi. Současně zavřete levé oko | ||
| a pravým se dívejte přes horní hranu špičky šípu přibližně na pravý okraj terče. Zde jsme u jádra | ||
| věci. Pouze při určitých několika vzdálenostech budeme se dívat na terč. Při vzdálenostech po- | ||
| stupně kratších musíme se dívat stále níž a níže k zemi, až, a to velmi často, na zemi. Přirozeně že | ||
| si toto místo, neboli mířící bod, musíme dobře zapamatovati. Použijte pro zapamatování čehoko- | ||
| liv. Na př. kamene, listí, květiny, barevné skvrny atd. ( nesmíme však uměle vytvořiti ). | ||
| Vzdalujeme-li se, pak mířící bod stoupá nad terč. Zde ovšem najít opěrný bod je mnohem těžší, | ||
| nejsou-li v pozadí domy, stromy nebo nějaké vysoké předměty. | ||
| Uvědomte si, že přímka : oko, hrot šípu a mířící bod, není totožná s drahou vystřeleného šípu. | ||
| Jsou pouze k sobě v určité závislosti. | ||
| MÍŘENÍ ZNAMÉNKEM. | ||
| Natažení luku je stejné až po zamíření na pravou stranu terče jako v předchozí kapitole. Nyní se | ||
| nedíváte na hrot šípu, ale na znaménko, tužkou nebo perem nakreslené na levé straně na horní | ||
| části luku. Znaménka, čárky, tečky atd. se kreslí zkusmo, pro každou vzdálenost zvlášť. Čím | ||
| slabší luk, tím jsou větší mezery mezi jednotlivými vzdálenostmi a naopak. Čím větší vzdálenost, | ||
| tím více se znaménko přibližuje k šípu, až od určité vzdálenosti převezme hrot šípu funkci | ||
| znaménka. Nedívejte se při tomto způsobu míření na nic jiného než na znaménko, levou hranu | ||
| luku a terč. Urovnejte luk tak, aby znaménko se krylo s horním nebo dolním okrajem terče. | ||
| Střed je méně výhodný, neboť při kratších vzdálenostech vám pouze okraj terče poskytne jasnou | ||
| hranu, po níž se posunujete více či méně ke středu ( děje se to podle idividuality jednotlivce ) | ||
| na jeho pravé polovině. | ||
| ZPŮSOB OPRAVY PŘI CHYBNÉM MÍŘENÍ. | ||
| Je pro obojí druh stejný. Nakreslíte si odhadem znaménko a vystřelíte. Šíp letí nad terč a do | ||
| prava. Znaménko nakreslíte výše a staré zatím nevymažete. Při míření posunete levou hranu lu- | ||
| po dolním nebo horním okraji terče, blíže ku středu. Pomáhejte si odpočítáváním barevných kruhů. | ||
| Po výstřelu jde šíp pod terč na levou stranu. Porovnáte rozdíl vzdáleností a shledáte, že správné | ||
| znaménko bude asi uprostřed. Nyní nakreslíte znaménko definitivní a obě předchozí vymažete. | ||
| VYSTŘELENÍ. | ||
| Máte luk natažený, připravený k výstřelu. Tři prsty pravé ruky jsou téměř napjaty, jen konečky | ||
| jsou mírně ohnuty. Dbejte, aby všechny tři prsty táhly tětivu stejnou silou. Obyčejně prostředník | ||
| nebo ukazováček jest namáhán více a vypouštění šípů se tak stává nepřesné. Máte nataženo, | ||
| kovová špička se dotýká ruky. Pozor na to, nebo vám šíp poletí pokaždé do jiné výšky. Luk, | ||
| zvláště v poslední části natažení reaguje na každý centimetr. Pak rychle natáhněte prsty, aniž jinak | ||
| pohnete rukou. Palec se stále lehce dotýká hrbolku čelisti pod uchem. Nezkoušejte nic jiného. | ||
| Budou vám mnozí střelci snad vykládat o jiných způsobech vypouštění, ale neučte se jim. Jsou | ||
| velmi problematické a krajně obtížné. | ||
| Pamatujte si ještě jedno upozornění. Loket a zápěstí pravé ruky musí při natahování i vystřele- | ||
| ní opisovati dráhu ve stejné rovině a ta je vždy ve výši pravého ramene. | ||
| NĚKTERÁ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ A CHYBY. | ||
| Označte si šípy čísly a střílejte s nimi ve stejném pořadí. Zapamatujete si lépe jejich zvlášt- | ||
| nosti. | ||
| Dávejte pozor, abyste se nenakláněli při dotahování šípů dozadu. Je-li luk silný, bezděky si tak | ||
| pomáhate. Výsledek je, že šípy padají pod terč, i když je znaménko jinak správně nakresleno. | ||
| Nedávejte na luk příliš tlustou tětivu. Zbytečně vám zvyšuje mířící bod. | ||
| Nepokládejte šípy a hlavně luk na vlhkou zem. Oboje se tím kazí. | ||
| Nenechávejte luk na prudkém slunci ležet nebo stát, jestliže již nestřílíte. Dřevo tím ztrácí pruž- | ||
| nost a tětiva se prodlužuje. | ||
| Nepřebíhejte od jednoho systému k druhému, jestliže se vám střelba nedaří, jinak se střílet | ||
| nenaučíte vůbec. Jedině usilovným cvičením a případným hledáním a najitím chyb získáte dokona- | ||
| lost. | ||
| Cvičte vzdálenosti postupně od nejkratších, a to tak dlouho, až je dokonale ovládáte. Prová- | ||
| dějte všechny úkony naprosto svědomitě, i když se domníváte, že již to umíte. | ||
| Nekupujte si luk silnější než 50 liber ( muži ) a 45 liber ( ženy ), nejste-li skuteční siláci. Přepí- | ||
| náte-li svalstvo více než snese, dostanete škubání ramenního svalstva a to je svízel k pohledání. | ||
| Dávejte při střelbě pozor na vítr, hlavně při delších vzdálenostech. Vane-li se strany, je nutno | ||
| mířit trochu na tuto stranu. Vítr odzadu velmi často sráží šípy k zemi. Je třeba mířit výše. | ||
| Buďte krajně opatrní, ať při střelbě někoho nezraníte nebo dokonce nezmrzačíte. | ||
| Neposmívejte se jiným, neboť každý není stejně chápavý a rovněž nenabízejte své rady tomu, | ||
| kdo o ně nežádal. A jestliže žádal, hleďte poradit s ohledem na jeho způsob střelby. | ||
| Cvičíte-li nebo jste na závodech, ať vás někdo pozoruje nebo ne, počítejte si jen tolik bodů, | ||
| kolik byste jich počítali soupeři. | ||
| Chcete-li se opravdu naučit střílet, přihlaste se do některého klubu, třebas jako host. | ||
| A nakonec, ať již jste nebo nejste členy lukostřeleckých klubů a zúčastníte se sportovních pod- | ||
| niků, chovejte se naprosto korektně. Nehádejte se s funkcionáři a nepřete se s rozhodčími, třeba- | ||
| že se domníváte, že máte pravdu. | ||
| Na závěr. | ||
| Celý předchozí článek je doslovně a v nepozměněné formě převzat ze SPORTOVNÍHO ŘÁDU | ||
| Českého svazu lukostřeleckého, vydaného v roce 1941, kde tvořil úvod. | ||
| Autor článku, Ing. Jaroslav Leneček, byl historicky prvním mistrem Československé republiky | ||
| v terčové lukostřelbě z roku 1932 a členem mistrovského družstva mužů v letech 1932, 1934 | ||
| 1937 a 1949. V neposlední řadě byl i členem vítězného družstva našich mužů na Mistrovství světa | ||
| 1936 v Praze a 1938 v Londýně. Získal i řadu medailových umístění za tratě a jejich kombinace, | ||
| a to jak v jednotlivcích, tak i jako člen družstva. | ||
| V roce 1946 byl zvolen prvním vícepresidentem FITA. Byl jedním z nejvýznamějších českých | ||
| lukostřelců v celé novodobé historii naší lukostřelby. | ||
| Jaroslav Dřízal | ||