Jak střílet z luku.
Lukostřelba patří mezi sporty, či je  jedním z  mála  sportů,  kde  je možné začít jak v žákovských letech,
tak i v podstatně vyšším věku a dosáhnout velmi vysoké výkonnosti, třeba i na světové úrovni.
Pokud  je  zájemce  o  dosažení  takové výkonnosti schopen a ochoten obětovat vyšší finanční částku, je
vhodné si  ihned  opatřit  výborné  vybavení, které,  je-li  správně odborně  seřízeno, zcela  odbourá  jednu 
kapitolu úvah o tom jak na to, což je výhodné, i když to samo o sobě bohužel nestačí.
Je ale důležité, aby  střelec mohl právem  plně důvěřovat svému nářadí, neboť se může od počátku věno-
vat nácviku  správného  stylu  střelby a nemusí uvažovat o tom, že  tomu  vedle stojícímu  to  jde lépe asi
proto, neboť má lepší luk, šípy atd.
Pak je třeba si stanovit cíl či cíle svého snažení, které  by měly být úměrné tomu, kolik času mohu věno-   
vat tréninku a jaké k němu mám  podmínky. Vrcholní  lukostřelci nastřílí    300 šípů  denně  a těch dnů
bývá většinou 6 v týdnu.
Je také dobré si  od počátku uvědomit, že v závodní lukostřelbě hraje velkou roli psychika. Její podíl  je až 
70% z celého vynaloženého úsilí. Na trénink připadá 25% a na velmi přesné dolaďování luku 5%. 
Postoj
Zaujměte správný a vám vyhovující postoj,  který pak již používejte trvale. Postoje se dělí na čelní, boční,
otevřený a zavřený. Nejběžnější,  stabilní  a  asi  nejpřirozenější je postoj otevřený. Levá noha ( u leváků
pravá ) je špičkou mírně vytočena ( max. 45° ) po směru střelby. Pravá noha ( u leváků levá ) je asi o po-
lovinu délky chodidla vykročena před špičku levé ( pravé ) nohy. Nohy jsou mírně rozkročeny.   
Kolena jsou propnuta, takže nemůže docházet k jejich podklesávání. Tělesná váha je rovnoměrně rozlo-
žena na obě nohy,  které celou plochou chodidel  spočívají na zemi. Aniž by se zvedaly paty, opírají se
chodidla  hlavně  o špičky,  což  umožňuje  vyvěšení  těla  v  mírném  předklonu  právě do špiček nohou.
Zaklánění je nežádoucí. Zaujmuté postavení nohou během závodní sady šípů zbytečně neměníme.
POSTOJ MUSÍ BÝT OPAKOVANĚ LEHCE ZAUJMUTELNÝ A ZCELA STABILNÍ !
Držení luku
Do  luku vložíme šíp. Končík nasadíme  do  lůžka  na  tětivě a šíp položíme na  zakládku. Dáme pozor,
aby  vodící  brčko olepení,  které  je  kolmé  na  zářez  v  končíku,  směřovalo  vždy  ven  z luku. 
Luk uchopíme do levé ruky ( leváci do  pravé ) tak, aby držadlo spočívalo na přímce, která dělí úhel, kte-
rý svírá osa palce a tzv. čára života. Toto uchopení předpokládá, že ruka je na držadle vytočena tak, že
malíček se ho dotýká  jen koncem  svého  posledního článku. Luk lze držet i tak, že přes přední stranu
držadla je přeložen  jen  ukazovák, nebo ukazovák a prostředník a zbývající prsty jsou složeny vedle dr-
žadla. Také  je  možné  nedržet  luk vůbec, tj. všechny čtyři prsty jsou složeny vedle držadla. To samo-
zřejmě předpokládá, že luk  je  upoután k zápěstí a nebo k prstům, neboť jinak by mohl při výstřelu "vy-
skočit" a případně se poškodit ap. Luk lze  držet i  tak, že  prsty jsou nataženy podle držadla, ale tento
způsob není v současné době příliš využíván. Zásadou ale je, aby luk nebyl v ruce svírán, ale pouze opí-
rán do dlaně. Vyvarujeme se takového držení, kdy luk je opírán příliš o palec, což kromě únavného drže-
ní způsobuje i výrazné stranové odchylky  vpravo  ( u  leváků  vlevo ). Správné  není  ani  opírání  držadla
o  spodní  část  dlaně  ( zápěstí  je  příliš  prohnuto a  ruka není na držadle vytočena ). Toto držení vede,
kromě  toho, že  předloktí se dostává více do dráhy tětivy, ke stranové odchylce vlevo ( u leváků vpravo ).
Držení luku má být časem vnímáno jako naprosto přirozené až příjemné a nemělo by působit otlaky ap.
Při dotahování luku se nesmí zvedat zápěstí, jinak střílíme níže než  chceme, ani zvyšovat tlak na spod-
ní část dlaně, neboť budeme střílet výše než míříme.
LUK MUSÍ V DLANI SEDĚT NAPROSTO DOKONALE A NESVÍRÁN !
Napnutí luku
Pak uložíme tři ohnuté  prsty na tětivu - ukazovák nad šíp a prostředník a  prsteník pod šíp tak, že tětivu  
zachytíme za  první články  těchto prstů. Provedeme mírný přednátah, který zafixuje uložení prstů a my
můžeme zkontrolovat, že všechny prsty jsou do tahu zapojeny stejnoměrně.
Pak zvedneme ruku s lukem do úrovně remen a za současného zvedání lokte táhnoucí ruky do výše ra-
men provedeme plný nátah, který zakončíme zakotvením ruky s tětivou na tváři. Kotvení  můžeme  pro-
vést položením tětivy  na střed nosu, střed úst  a střed  brady, čímž zajistíme správný  směr  letu  šípu.
Ohnutý ukazovák pevně přitiskneme  zespodu k  čelistní kosti, což  zajišťuje  správný  výškový  náměr.
Ruka držící luk je napnuta až propnuta v lokti, rameno  je snížené a pod  tlaku luku se nezvedá k bradě.
Lopatky se vlivem rozpažení paží přiblíží  takřka  k sobě. V té chvíli  zamíříme a uvolníme ohnutí  prstů
a vypustíme  z nich  tětivu. Ruka  se po vypuštění vlivem  přetrvávajícího napětí v ramenních a zádových
svalech pohybuje podél krku směrem dozadu a zcela přirozeně sklouzne za krk.
Velmi důležitá je práce ruky držící luk, přestože  nahodilému  pozorovateli  se jeví jako důležitější a roz-
hodující práce ruky, která napíná a vypouští tětivu. Během celého procesu nátahu a výstřelu je nezbytné
v ní udržovat správné, tj. dostatečné napětí, které vychází již z ramene. Tlak na luk musí být v rovnováze
s tahem na tětivě.
PRÁCE RAMENNÍCH A HLAVNĚ ZÁDOVÝCH SVALŮ JE NEZASTUPITELNÁ !
Míření
Abychom mohli s  jistotou zasahovat cíl, musíme  mířit. Míření nemá trvat dlouho, ale nesmí být na dru-
  straně  ukvapené  a  nedbalé.  Optimální  doba  míření je  3 - 5 vteřin. Je pravda, že míření se často
prodlužuje, ale pokud i tak následuje bezvadný zásah, patří to zřejmě ke zvládnutému stylu toho které- 
ho  lukostřelce. Při  střelbě  pomocí  zaměřovače využíváme k míření bod, pevně  nastavený pro každou 
střílenou vzdálenost. Nastavování se provádí posouváním tohoto bodu nahoru a dolů, případně do stran.
Platí  zásada, že zaměřovačem  pohybujeme podle výsledků zkušebních výstřelů vždy za šípem. To dě-
láme tak dlouho, až šípy zasahují střed terče, na který jsme mířili celou dobu nastřelování. V okamžiku
výstřelu bychom měli před  očima vidět ostře zaměřovač a méně ostře cíl. Lze také mířit  přes hrot šípu,
což se uplatňuje při střelbě tzv. holým lukem, na kterém žádný pevný mířící bod  podle pravidel být nesmí.
JE LEPŠÍ POMALEJI ZASÁHNOUT,  NEŽ RYCHLE MINOUT.
Myšlení
Lukostřelba je při závodech prováděna na podvědomé úrovni. Vědomé, tj. vůlí kontrolované, je jen míření.
Pokud se během procesu míření a vypuštění promítne v hlavě  nějaká myšlenka, ať se vztahuje k něče-
mu, co s právě prováděným výstřelem souvisí či naprosto  nesouvisí, je třeba  celý proces ihned přerušit
a luk bez výstřelu stáhnout. Po opětovném soustředění nátah, míření a výstřel opakujeme. 
POKUD STŘÍLÍTE NA BODY, VYVARUJTE SE JAKÉHOKOLIV MANIPULOVÁNÍ
S ČÍSLY VE VAŠÍ MYSLI. JE TO ČASTO ZAČÁTEK KONCE VAŠEHO ÚSPĚCHU !
Vypuštení
Vypuštěním je myšlen okamžik, kdy dojde k uvolnění ohnutí prstů, napínajících tětivu. Jedná se prakticky  
o nejdůležitější a nejkritičtější okamžik celého procesu výstřelu, který rozhoduje o kvalitě zásahu. To pla-
tí i v případě, že všechno ostatní je naprosto perfektně zvládnuto a provedeno. 
Střelec  může  uvolnit  jen ty tři ohnuté prsty a vše ostatní musí zůstat  napnuté  tak, jak  to bylo napnuté
do momentu vypuštění. Jakékoliv snahy o sledování letu  šípu  jsou nežádoucí  a  velmi škodlivé. Dochází
přitom k podvědomým reakcím, které se rozbíhají jakmile prsty vypustí tětivu a spočívají zpravidla v pohy-
bu ruky, držící luk. A protože  ani  seberychlejší  luk nemůže předhonit naší reakci, a protože šíp měří 60
až 80 cm, strhne ho tento reflexivní  pohyb  sebou. Praváci, ve snaze podívat se za šípem  vedle luku, po-
hnou rukou vpravo a leváci vlevo. Dívat se za šípem lze i nad a  pod  lukem ( méně často ), což znamená,
že v okamžiku výstřelu strhneme ruku prudce dolů a nebo jí nadhodíme.
VYPUŠTĚNÍ MUSÍ BÝT PROVEDENO NAPROSTO KLIDNĚ A OČI SLEDUJÍ PŘES
ZAMĚŘOVAČ CÍL AŽ DO CHVÍLE, KDY SE ŠÍP ZABODNE DO TERČE.
Upozornění
Ať se vám střelba daří, či s ní máte problémy, pamatujte  vždy v  první řadě, že luk je i nebezpečnou zbraní
a že je třeba  za  každých  okolností  zachovávat  zásady jeho bezpečného  používání. Prostor  za  terčem 
nesmí být přístupný náhodným kolemjdoucím a všichni střelci musí stát na jedné střelecké čáře a pro ší-
py si chodit společně. Luk se šípem je možné i zkušebně napínat jen směrem k terčům.
MĚJTE NA PAMĚTI,  ŽE JEDNOU VYSTŘELENÝ ŠÍP UŽ NIKDO NEZASTAVÍ  A ŽE
NEŽ DOSÁHNE SVÉHO CÍLE, MŮŽE MU NĚKDO  VSTOUPIT DO DRÁHY.
Pokud budete mít zájem se na něco dotázat napište mi na sdresu :
drizal@seznam.cz