| Jak střílet z luku. | ||
| Lukostřelba patří mezi sporty, či je jedním z mála sportů, kde je možné začít jak v žákovských letech, | ||
| tak i v podstatně vyšším věku a dosáhnout velmi vysoké výkonnosti, třeba i na světové úrovni. | ||
| Pokud je zájemce o dosažení takové výkonnosti schopen a ochoten obětovat vyšší finanční částku, je | ||
| vhodné si ihned opatřit výborné vybavení, které, je-li správně odborně seřízeno, zcela odbourá jednu | ||
| kapitolu úvah o tom jak na to, což je výhodné, i když to samo o sobě bohužel nestačí. | ||
| Je ale důležité, aby střelec mohl právem plně důvěřovat svému nářadí, neboť se může od počátku věno- | ||
| vat nácviku správného stylu střelby a nemusí uvažovat o tom, že tomu vedle stojícímu to jde lépe asi | ||
| proto, neboť má lepší luk, šípy atd. | ||
| Pak je třeba si stanovit cíl či cíle svého snažení, které by měly být úměrné tomu, kolik času mohu věno- | ||
| vat tréninku a jaké k němu mám podmínky. Vrcholní lukostřelci nastřílí až 300 šípů denně a těch dnů | ||
| bývá většinou 6 v týdnu. | ||
| Je také dobré si od počátku uvědomit, že v závodní lukostřelbě hraje velkou roli psychika. Její podíl je až | ||
| 70% z celého vynaloženého úsilí. Na trénink připadá 25% a na velmi přesné dolaďování luku 5%. | ||
| Postoj | ||
| Zaujměte správný a vám vyhovující postoj, který pak již používejte trvale. Postoje se dělí na čelní, boční, | ||
| otevřený a zavřený. Nejběžnější, stabilní a asi nejpřirozenější je postoj otevřený. Levá noha ( u leváků | ||
| pravá ) je špičkou mírně vytočena ( max. 45° ) po směru střelby. Pravá noha ( u leváků levá ) je asi o po- | ||
| lovinu délky chodidla vykročena před špičku levé ( pravé ) nohy. Nohy jsou mírně rozkročeny. | ||
| Kolena jsou propnuta, takže nemůže docházet k jejich podklesávání. Tělesná váha je rovnoměrně rozlo- | ||
| žena na obě nohy, které celou plochou chodidel spočívají na zemi. Aniž by se zvedaly paty, opírají se | ||
| chodidla hlavně o špičky, což umožňuje vyvěšení těla v mírném předklonu právě do špiček nohou. | ||
| Zaklánění je nežádoucí. Zaujmuté postavení nohou během závodní sady šípů zbytečně neměníme. | ||
| POSTOJ MUSÍ BÝT OPAKOVANĚ LEHCE ZAUJMUTELNÝ A ZCELA STABILNÍ ! | ||
| Držení luku | ||
| Do luku vložíme šíp. Končík nasadíme do lůžka na tětivě a šíp položíme na zakládku. Dáme pozor, | ||
| aby vodící brčko olepení, které je kolmé na zářez v končíku, směřovalo vždy ven z luku. | ||
| Luk uchopíme do levé ruky ( leváci do pravé ) tak, aby držadlo spočívalo na přímce, která dělí úhel, kte- | ||
| rý svírá osa palce a tzv. čára života. Toto uchopení předpokládá, že ruka je na držadle vytočena tak, že | ||
| malíček se ho dotýká jen koncem svého posledního článku. Luk lze držet i tak, že přes přední stranu | ||
| držadla je přeložen jen ukazovák, nebo ukazovák a prostředník a zbývající prsty jsou složeny vedle dr- | ||
| žadla. Také je možné nedržet luk vůbec, tj. všechny čtyři prsty jsou složeny vedle držadla. To samo- | ||
| zřejmě předpokládá, že luk je upoután k zápěstí a nebo k prstům, neboť jinak by mohl při výstřelu "vy- | ||
| skočit" a případně se poškodit ap. Luk lze držet i tak, že prsty jsou nataženy podle držadla, ale tento | ||
| způsob není v současné době příliš využíván. Zásadou ale je, aby luk nebyl v ruce svírán, ale pouze opí- | ||
| rán do dlaně. Vyvarujeme se takového držení, kdy luk je opírán příliš o palec, což kromě unavného drže- | ||
| ní způsobuje i výrazné stranové odchylky vpravo ( u leváků vlevo ). Správné není ani opírání držadla | ||
| o spodní část dlaně ( zápěstí je příliš prohnuto a ruka není na držadle vytočena ). Toto držení vede, | ||
| kromě toho, že předloktí se dostává více do dráhy tětivy, ke stranové odchylce vlevo ( u leváků vpravo ). | ||
| Držení luku má být časem vnímáno jako naprosto přirozené až příjemné a nemělo by působit otlaky ap. | ||
| Při dotahování luku se nesmí zvedat zápěstí, jinak střílíme níže než chceme, ani zvyšovat tlak na spod- | ||
| ní část dlaně, neboť budeme střílet výše než míříme. | ||
| LUK MUSÍ V DLANI SEDĚT NAPROSTO DOKONALE A NESVÍRÁN ! | ||
| Napnutí luku | ||
| Pak uložíme tři ohnuté prsty na tětivu - ukazovák nad šíp a prostředník a prsteník pod šíp tak, aby tětivu | ||
| zaklesneme za první články těchto prstů. Provedeme mírný přednátah, který zafixuje uložení prstů a my | ||
| můžeme zkontrolovat, že všechny prsty jsou do tahu zapojeny stejnoměrně. | ||
| Pak zvedneme ruku s lukem do úrovně remen a za současného zvedání lokte táhnoucí ruky do výše ra- | ||
| men provedeme plný nátah, který zakončíme zakotvením ruky s tětivou na tváři. Kotvení můžeme pro- | ||
| vést položením tětivy na střed nosu, střed úst a střed brady, čímž zajistíme správný směr letu šípu. | ||
| Ohnutý ukazovák pevně přitiskneme zespodu k čelistní kosti, což zajišťuje správný výškový náměr. | ||
| Ruka držící luk je napnuta až propnuta v lokti, rameno je snížené a pod tlaku luku se nezvedá k bradě. | ||
| Lopatky se vlivem rozpažení paží přiblíží takřka k sobě. V té chvíli zamíříme a uvolníme ohnutí prstů | ||
| a vypustíme z nich tětivu. Ruka se po vypuštění vlivem přetrvávajícího napětí v ramenních a zádových | ||
| svalech pohybuje podél krku směrem dozadu a zcela přirozeně sklouzne za krk. | ||
| Velmi důležitá je práce ruky držící luk, přestože nahodilému pozorovateli se jeví jako důležitější a roz- | ||
| hodující práce ruky, která napíná a vypouští tětivu. Během celého procesu nátahu a výstřelu je nezbytné | ||
| v ní udržovat správné, tj. dostatečné napětí, které vychází již z ramene. Tlak na luk musí být v rovnováze | ||
| s tahem na tětivě. | ||
| PRÁCE RAMENNÍCH A HLAVNĚ ZÁDOVÝCH SVALŮ JE NEZASTUPITELNÁ ! | ||
| Míření | ||
| Abychom mohli s jistotou zasahovat cíl, musíme mířit. Míření nemá trvat dlouho, ale nesmí být na dru- | ||
| hé straně ukvapené a nedbalé. Optimální doba míření je 3 - 5 vteřin. Je pravda, že míření se často | ||
| prodlužuje, ale pokud i tak následuje bezvadný zásah, patří to zřejmě ke zvládnutému stylu toho které- | ||
| ho lukostřelce. Při střelbě pomocí zaměřovače využíváme k míření bod, pevně nastavený pro každou | ||
| střílenou vzdálenost. Nastavování se provádí posouváním tohoto bodu nahoru a dolů, případně do stran. | ||
| Platí zásada, že zaměřovačem pohybujeme podle výsledků zkušebních výstřelů vždy za šípem. To dě- | ||
| láme tak dlouho, až šípy zasahují střed terče, na který jsme mířili celou dobu nastřelování. V okamžiku | ||
| výstřelu bychom měli před očima vidět ostře zaměřovač a méně ostře cíl. Lze také mířit přes hrot šípu, | ||
| což se uplatňuje při střelbě tzv. holým lukem, kde žádný pevný mířící bod být podle pravidel nesmí. | ||
| JE LEPŠÍ POMALEJI ZASÁHNOUT, NEŽ RYCHLE MINOUT. | ||
| Myšlení | ||
| Lukostřelba je při závodech prováděna na podvědomé úrovni. Vědomé, tj. vůlí kontrolované, je jen míření. | ||
| Pokud se během procesu míření a vypuštění promítne v hlavě nějaká myšlenka, ať se vztahuje k něče- | ||
| mu, co s právě prováděným výstřelem souvisí či naprosto nesouvisí, je třeba celý proces ihned přerušit | ||
| a luk bez výstřelu stáhnout. Po opětovném soustředění nátah, míření a výstřel opakujeme. | ||
| POKUD STŘÍLÍTE NA BODY, VYVARUJTE SE JAKÉHOKOLIV MANIPULOVÁNÍ | ||
| S ČÍSLY VE VAŠÍ MYSLI. JE TO ČASTO ZAČÁTEK KONCE VAŠEHO ÚSPĚCHU ! | ||
| Vypuštení | ||
| Vypuštěním je myšlen okamžik, kdy dojde k uvolnění ohnutí prstů, napínajících tětivu. Jedná se prakticky | ||
| o nejdůležitější a nejkritičtější okamžik celého procesu výstřelu, který rozhoduje o kvalitě zásahu. To pla- | ||
| tí i v případě, že všechno ostatní je naprosto perfektně zvládnuto a provedeno. | ||
| Střelec může uvolnit jen ty tři ohnuté prsty a vše ostatní musí zůstat napnuté tak, jak to bylo napnuté | ||
| do momentu vypuštění. Jakékoliv snahy o sledování letu šípu jsou nežádoucí a velmi škodlivé. Dochází | ||
| přitom k podvědomým reakcím, které se rozbíhají jakmile prsty vypustí tětivu a spočívají zpravidla v pohy- | ||
| bu ruky, držící luk. A protože ani seberychlejší luk nemůže předhonit naší reakci, a protože šíp měří 60 | ||
| až 80 cm, strhne ho tento reflexivní pohyb sebou. Praváci, ve snaze podívat se za šípem vedle luku, po- | ||
| hnou rukou vpravo a leváci vlevo. Dívat se za šípem lze i nad a pod lukem ( méně často ), což znamená, | ||
| že v okamžiku výstřelu strhneme ruku prudce dolů a nebo jí nadhodíme. | ||
| VYPUŠTĚNÍ MUSÍ BÝT PROVEDENO NAPROSTO KLIDNĚ A OČI SLEDUJÍ PŘES | ||
| ZAMĚŘOVAČ CÍL AŽ DO CHVÍLE, KDY SE ŠÍP ZABODNE DO TERČE. | ||
| Upozornění | ||
| Ať se vám střelba daří, či s ní máte problémy, pamatujte vždy v první řadě, že luk je i nebezpečnou zbraní | ||
| a že je třeba za každých okolností zachovávat zásady jeho bezpečného používání. Prostor za terčem | ||
| by měl být nepřístupný náhodným kolemjdoucím a všichni střelci musí stát na jedné střelecké čáře a pro ší- | ||
| py si chodit společně. Luk se šípem je možné i zkušebně napínat jen do prostoru terčů. | ||
| MĚJTE NA PAMĚTI ŽE JEDNOU VYSTŘELENÝ ŠÍP UŽ NIKDO NEZASTAVÍ A ŽE | ||
| NEŽ DOSÁHNE SVÉHO CÍLE, MŮŽE MU NĚKDO VSTOUPIT DO DRÁHY. | ||
| Pokud budete mít zájem se na něco dotázat napište mi na sdresu : | ||
| drizal@seznam.cz | ||