* 1933 - 2013 *
80 let trvání Českého lukostřeleckého
svazu
Luky.
Řekne-li se luk, vybaví se většině lidí kus ohnutého dřeva, na které  je  napnuta tětiva z nějakého
přírodního vlákna. Tak  to pravděpodobně  před  mnoha  tisíciletími  začalo. Člověk, který tímto
lukem střílel, musel mít pro střelbu cit a také  značné  zkušenosti, neboť hlavní  slovo  měl  tehdy
střelecký instinkt. Je také otázka, jak byl  v  zásazích  úspěšný. Člověk by  ale  nebyl  člověkem,
kdyby se neřídil i při vývoji luků osvědčeným heslem, které  se  konec konců uplatňuje i v ostat-
technických oborech. Od primitivního přes složité k dokonalému. 
Luk z kusu dřeva.
Máme-li nějaký vhodný kus  dřeva  dlouhý  asi  180 cm  a  chceme-li z něj udělat  primitivní luk,
ze kterého by ale bylo také možné slušně vystřelit, měli bychom se řídit následujícími základními
zásadami.
Tětivu můžeme udělat z  nějakého  kvalitního  provázku, či  napnout  mezi  dva kolíky několikrát
dokola nějaké pevné vlákno. Na koncích budoucího luku  uděláme  zářezy, ze  kterých bude tě-
tiva  po napnutí na luk držet. Je možné  jeden  konec  tětivy  do  zářezu zaklesnout jako smyčku
nebo nasadit jako těsné oko a druhý podle potřeby omotat a zavázat. Kdo zná uzly, jistě si najde
ten nejvhodnější. Kdyby si někdo chtěl udělat oka na obou stranách, měla by být tětiva po nasa-
zení oka do dolní drážky nenapnutého luku  asi o 9 cm kratší, než je třeba k dosažení horní dráž-
ky. Tětiva se dá zkrátit zkrucováním vláken - prodlužit jí ale nejde.
Luk máme napnutý  tak,  že mezi  ním  a  tětivou je ve středu asi  20 - 23 cm,  což není kritické.
Nalezneme či rozměříme geometrický střed luku mezi místy, kde je uvázaná tětiva  a  uděláme si
dokola nějakou značku tužkou,  nebo olepením náplasti apod. Od  značky  středu  naměříme asi
asi 30 - 40 cm na obě strany a označíme. Od  těchto značek změříme  vzdálenost kolmo k tětivě    
Tam, kde je vzdálenost menší, bude „dolní“ rameno ( někdy je to na takovém luku vidět na první
pohled a není proto třeba nic měřit. Potom si uděláme i na tětivě středovou značku a  nad ní ( asi
o 0,5 – 1 cm) dáme horní zarážku šípu. Toto umístění předokládá, že střílet budeme přes ukazo-
vák, který bude umístěn těsně pod značkou geometrického středu luku. Kdo chce, může si  udě-
lat základní test, t.j. vystřelit vodorovně šíp ( je třeba, aby  někdo stál vedle  a pohledem srovnal  
šíp s nějakou  vodorovnou  hranou, což je v  přírodě trochu  problém )  a  to  asi  ze 3 - 5 metrů
do nějaké  terčovnice. Máte-li terčovnice nízko, tak si klekněte. Šíp  by měl být  zabodnutý také
vodorovně. Pokud je asi po dvou až  třech pokusech  volný  konec šípu níže než ten zabodnutý, 
posuneme zarážku šípu o 1 mm výše a test  zopakujeme. Docílíme-li  toho, šíp  bude zabodnutý
vodorovně a  nebo bude-li jeho volný konec nepatrně výše, lze právem předpokládat, že z námi  
udělaného luku bude možné zasáhnout střed  terče a  nebude to jen náhoda.  Vyrábět šípy je ale
náročnější a doporučoval bych si jich pár koupit. Buď dřevěné nebo laminátové, které jsou sice
těžší, ale více vydrží. Koupit se dají i šípy duralové a karbonové.    
Je ale  třeba  mít na  zřeteli,  že  jakkoliv  neuměle  vyrobený luk je ve spojení se šípem 
s ostrou  špičkou (někdy ani ostrá  být nemusí) mechanickou zbraní, se kterou je možné
způsobit vážná zranění a bohužel i smrt.               
Přímé luky.
Složitější než ohnutá větev, ale přesto  velmi  jednoduché, jsou  dřevěné  luky přímé. Ramena ta-
kového luku jsou před napnutím v celé délce rovná a je  t.j nemají reflexy. Mění se  pouze jejich
průřez, tj. od středu ke koncům se zužují. Jsou celkem přesné, ale jen na kratší vzdálenosti. Ně-
které přírodní národy používají takové luky  ještě dnes  a jako zbraň  je  nelze  v žádné  případě
podceňovat. Rovněž u nás se opět rozvíjí střelba z přímých luků v  kategorii  long-bow ( dlouhý
luk).   
Reflexní luky.
Dalším vývojovým stupněm je luk zvratný neboli reflexní. Je pro něj  charakteristické, že  při na- 
pínání tětivy na luk je třeba konce ramen z vrátit  z jejich  výrobního  tvaru  proti  směru  výstřelu.
Konce ramen si však tendenci k návratu do tohoto  výrobního  tvaru  viditelně  zachovávají i při
napnuté tětivě. Reflexy významně ovlivňují výkon luku i rychlost výstřelu.  Výkon  reflexního luku
je podstatně vyšší, než výkon luku přímého. Luk se ale ve  výstřelu  chová  neklidně a jeho zpět-   
né rázy se přenášejí do střelcovi ruky. Rozkmit ramen pak vede i k menší přesnosti střelby.
Deflexní luky.
Ve snaze  odstranit  negativní  vlivy  reflexního  luku,  byl  vytvořen  luk hluboký  neboli  deflexní.
Střed luku je vyroben tak, že z něho vycházející ramena se  výrazně  naklánějí směrem ke střelci
a to ještě  před napnutím tětivy. Konce ramen jsou opatřeny reflexy, které jsou také u tohoto lu-
ku patrné i po napnutí tětivy. Výkon deflexního luku je nižší než  u luku reflexního, ale  ve výstře-
lové fázi se chová klidněji a co do přesnosti zásahů je spolehlivější.
Deflexně - reflexní luky.
Jako kombinace luku  reflexního a  deflexního vznikl luk  deflexně-reflexní. Spojuje v sobě velký
výkon luku reflexního a značnou  přesnost  luku  deflexního. Střed  luku je deflexní, což zajišťuje
zajišťuje kvalitu střelby, ramena jsou výrazně reflexní a dodávají šípu velkou  počáteční  rychlost
Pro své výborné vlastnosti se tento typ luku uplatňuje i v současné závodní lukostřelbě.
Kladkové luky.
Tyto luky, které tvoří samostatnou divizi, využívají při ohýbání ramen a tím napínání luku principu
kladkostroje. Jsou opatřeny  dvěmi kladkami, osazenými  na  koncích ramen, které  mají,  podle 
podle konstrukce luku a podle potřeb lukostřelců, různé velikosti i tvary. Kladky a tím i ramena,
která jsou oproti reflexním lukům mnohem kratší, jsou propojeny  napínacími lany, k nimž je při-
pojena tětiva a nebo jsou lana i tětiva  z jednoho kusu.
Pro použití na závodech,  pořádaných podle  pravidel FITA, mohou  mít  kladkové  luky  výkon
max. 60 lbs.  Tento výkon je ale i tak velmi velký a při překonávání  prvního odporu luku při ná-
tahu je  třeba  krátkodobě vyvinout značnou sílu. Jakmile se ale  do  napínání luku zapojí kladky,
poklesne postupně, podle typu kladek, potřebná napínací síla o 1/3  až o 2/3.
Kladky po svém dotočení způsobí,  že další  napínání již není  v podstatě možné, čímž signalizují
ukončení  nátahu. Během míření tedy střelec nedrží  v  tahu  plný  výkon  luku, ale  jen jeho část.
Kladkové luky mohou být oproti luků reflexním vybaveny průzorem, osazeným  v  tětivě, ručním 
mechanickým  zařízením  na  napínání,  držení a  vypouštění  tětivy, tzv. vypouštěčem, zvětšovací
lupou na zaměřovači a libelou pro kontrolu svislé polohy luku. Celá problematika kladkových lu-      
ků je však ve svém souhrnu daleko složitější, než tento stručný přehled umožňuje popsat.
Pákové luky.
Existují rovněž luky, kde síla potřebná k nátahu je přenášena přes napínací  lana  na  ramena po-
mocí soustavy pák. Tento typ luku není  příliš  rozšířen  a u  nás  se pravděpodobně vůbec nevy-
skytuje.
Luky k vystřelování kamenů.
U některých přírodních národů či kmenů je  možné spatřit luk  na vystřelování  kuliček či malých
kamenů,  kterými  se  loví hlavně  ptáci. Luk je obyčejný, tedy dřevěný a přímý, jehož zvláštností
je, že mezi konce ramen  je napnuta  dvojitá  tětiva, resp. dvě tětivy. Vzdálenost tětiv  je asi 3 cm
a tam, kde jiné luky mají sedýlko pro šíp, jsou tětivy spojeny kouskem kůže asi 3 x 3 cm. Do té-
to  kůže  se vloží  střela,  která se přes  kůži  uchopí  mezi palec  a ukazovák a luk se napne. Jak
to domorodci dělají, aby je kámen neuhodil do ruky  držící luk, nebo  nenarazil do luku, lze těžko
říci, ale každý, kdo  by chtěl  takový  luk zkusit, by si  na to měl dát pozor. Je zřejmé, že podob-
nou službu nám udělá i obyčejný gumový prak, ať již námi vyrobený nebo zakoupený v obchodě.
Luky mimostředové a středové.
Mimostředové – luk je při pohledu po nebo proti směru  střelby symetrický. Zakládka může být
umístěna jak na levé, tak na pravé straně luku. Šíp z takového luku směřuje u  praváků  výrazně 
doleva. K závodní střelbě se tento druh  luku nepoužívá,  svojí  výhodu může mít při výcviku no-  
váčků,  neboť  ho  lze vybavit jak pro leváky,  tak  pro praváky. Dále se ho ze stejného důvodu
dá použít při různých akcích, kde se střelby v rámci zábavy zúčastňují praváci i leváci.
Středové  podélná  osa  středu  luku  je  nad držadlem vychýlena u praváků vpravo a u leváků
a u leváků vlevo a po cca 25 cm se zase vrací do původní roviny. Tak vzniká na luku tzv."okno"
To umožňuje, aby šíp byl hrotem „vyložen“ z luku jen tak, jak to vyžaduje správné seřízení toho-
to parametru. Středy  jsou vyráběny v  provedení pro  praváky i pro leváky, kterých je v popu-
laci průměrně 12%. Přesto, že nářadí pro leváky není nadbytek, je asi lepší  ponechat  každému
„jeho ruku“ a nepředělávat střelce kvůli nářadí a to i s  ohledem na tzv. řídící oko. Někdy se ale
přesto může stát, že střelec který je pravoruký či levoruký, má řídící oko opačné. To se projeví 
tím, že nováček "kroutí" hlavu  kolem tětivy a z 10 metrů  zcela  míjí i  velkou  terčovnici. Pak je
třeba zvážit, co bude s ohledem na svěřence  výhodnější  přestavět. Toto rozhodnutí je ale třeba   
udělat rychle. Pokud to nejde, je lepší  nácvik střelby  do  doby rozhodnutí  zcela přerušit. Před-
nost by měla ale dostat střelba podle řídícího oka. 
Luky pevné nebo skládací.
Všechny luky mohou být vyráběny jako  pevné  nebo  skládací. První skládací luky  měly  často
střed spojený s jedním ramenem a druhé bylo odnímatelné. Používalo se to i u přímých luků, ne-
boť k výrobě byl potřebná menší  délka  kvalitního  materiálu a  také  pak z přepravních důvodů
V současné době se většina luků vyrábí skládací. Jednak jsou středy vyráběny ze zcela odlišné-
ho materiálu než ramena ( lehké slitiny, carbon, tvrdé dřevo) a jedna  je  tím umožněna poměrně
velká univerzálnost středu, se kterým, je-li  vhodně   vybrán, vydrží  běžný lukostřelec celý život.
Od kategorie starší žák do kategorie dospělých se vystačí  tak  se  trojímy  rameny. Pro staršího
žáka 25 - 30 lbs (liber - 1 lbs = 0,454 kg ), 36 lbs pro kadeta a 38 - 40  lbs pro juniora a muže. 
Většina luků umožňuje přitažení ramen pomocí seřizovacích  šroubů v kapsách  na koncích stře-
du a tím získat navíc ještě cca 2 lbs. Výběr  délky luku, která  závisí při  standardní  délce středu
25", na délce ramen, se řídí hlavně  délkou nátahu. Ten vychází  z délky rukou. Protože většinou
nou délka rukou vychází z výšky postava ( zpravidla se rozpětí paží a výška postavy takřka rov-
nají ), lze říci, že  do  výšky  160  cm  stačí  luk  dlouhý  66", pro  výšku do 180  cm  vyhoví luk
dlouhý 68" a pro vyšší postavy je vhodný luk dlouhý 70". Delší ramena se standardně nevyrábějí. 
Na ramenech je vždy uvedeno, jaký výkon mají při nátahu 28" a ve středu H25, tj. 25" dlouhého.
Rovněž na  nich  je  uvedeno, že pokud  by se dala  kratšího středu H 23, tj. 23" dlouhého, jejich
výkon se zvýší při stejné délce nátahu zpravidla o 2 lbs.
Aby muž mohl při pohodlném míření dostřelit 90 m, potřebuje  dosáhnout  při  své  délce  nátahu 
výkonu  luku alespoň 38 lbs ( nebo podle fyzických dispozic více ). Ženám postačí natahovat luk
na výkon 32 - 34 lbs, což umožní při pohodlném míření dostřelit potřebných maximálních 70 m.
Materiály na výrobu luků.
Dřevo – účinnost menší než 50%, používá se jasan, javor, tis a některé exotické dřeviny. Dřevě-
né luky jsou vhodné pro amatérskou výrobu. 
Ocel – na výrobu se používala kvalitní pružinová ocel. Průřez ramene  měl tvar  zploštělé trubky.
Zpravidla jedno rameno bylo součástí středu a  druhé bylo odnímatelné. Tyto luky se již nevyrá-
bějí, neboť měly krátkou životnost, v nátahu dramaticky praskaly a způsobovaly  střelci  zranění
hlavy.   
Dural – používala se vysoce kvalitní duralová slitina. Ramen měla obdélníkový průřez. Konstruk-
ce byla již kombinovaná, tj. reflexně deflexní a luk byl skládací. Podobně jako luky ocelové měly
i duralové luky krátkou životnost a dramaticky praskaly. Rovněž se již nevyrábějí.
Laminát v kombinaci se dřevem – jedná se o  kombinaci dvou  plátků sklolaminátu a  dřevěných
( javorových )  lamel. Všechny  tři  vrstvy se  vzájemně  slepí  epoxidovým  lepidlem, připevní se
na specielní formu, která dá ramenům tvar a pak se vše zahřeje na teplotu potřebnou k vytvrzení
lepidla. Pak následují další náročné dokončovací  práce. Výroba kvalitních ramen je velmi prac-
ná a odráží se to i v jejich ceně. Tento velmi stručný popis není rozhodně návodem k jejich výro-     
bě.
Karbon v kombinaci se dřevem – místo laminátových plátků  jsou  použity  plátky karbononové.
Cena ramen je ještě vyšší než u ramen předchozích. 
Karbon  v  kombinaci  se spec. plastem – ramena  jsou složena  opět z  karbonových plátků, ale
vnitřní vrstva je provedena namísto ze dřeva z plastické hmoty. Cena opět vyšší, dnes cca 25 tis.
Kč, asi i více.
 
Výkon luku.
Je dán zejména silou, potřebnou k ohnutí ramen tak, aby bylo dosaženo  požadované  délky ná-
tahu. Luk disponuje jen tím, co je do něj  vloženo. Jeho předností  je, že  vloženou  pomalou sílu
dokáže  změnit  na  sílu  rychlou,  výbušnou, která  je  usměrněna  v  podstatě  do  jednoho  bo-
du – hrotu šípu. Nějaké ztráty pochopitelně jsou, ale i  tak je využití vložené energie mimořádné.
Síla,  potřebná  k napnutí lukou na  28" (  71 cm ), je na ramenech vyznačena v librách ( 1 lbs =
0,454 kg/.  Podle  této hodnoty  si  může  každý  vybrat  tak  výkonná  ramena,  jaká  potřebuje
pro dostatečný dostřel při náměru,  který ještě dovoluje  na  nejdelší  vzdálenosti kvalitní  míření.
U mužů se výkon luku pohybuje mezi 38 - 45  lbs, u žen od 30 do 36 lbs. V praxi je však výběr 
zcela individuální a vychází z tělesných proporcí a fyzické síly. Střelec s delšími pažemi napne luk
např. na 30"( 76 cm ) a tím získá oproti střelci, který napíná luk 28", navíc 4 lbs. Proto si při při
stejném  požadavku na efektivní dostřel luku může  opatřit  ramena o  uvedené  4 lbs "lehčí", než 
střelec s kratšími pažemi. V poslední době se stále více uplatňuje zásada, že každý střelec by měl
mít luk jen tak "těžký", jak pro svůj výkon nezbytně potřebuje. Přílišná  námaha při napínání luku
se časem projevuje chybami ve střeleckém stylu a u mladých střelců, kteří jsou ještě  v  tělesném
vývoji, může dojít k nežádoucímu přetěžování postavy. Proto je třeba zejména při výcviku použí-
vat lehčí luky a  zatížení zvyšovat  postupně, s ohledem  na  potřebu dostřelit větší  vzdálenost.
Tětiva. 
Tětiva  luku,  která je stejně  tak  důležitá  jako  bezvadný  střed a ramena, se  zhotovuje ze spe-
ciálních syntetických vláken na výrobu tětiv, která  jsou  dodávána  pod názvy  Dacron,  Kevlar,
Dynema a Fast-Flight do odborných obchodů. Nejmenší  průtažností a  největší  odolností  proti
přetržení se vyznačuje vlákno Fast-Flight. Na 38 lbs je doporučeno 18 vláken Fast-Flightu. 
Šípy.
Nelze nezmínit, že podle výkonu luku  a délky nátahu  si  musí  každý  střelec  vybrat  vyhovující
šípy. To se provádí  podle  tabulky od  výrobce, nebo v  poslední  době  pomocí  počítačového
programu. Šípy se vyrábějí dřevěné, laminátové,  duralové,  karbonové ( celý  dřík šípu  je buď  
z karbonu - např. značka BEMAN, nebo jsou karbonová vlákna nanesena na duralovou trubku
 - značka EASTON. Šípy  vhodné  k  závodní lukostřelbě  lze  nakoupit  v  rozmezí  cca  200 -
1300 Kč za jeden kus.
Vhodnost šípu pro jeho použití ve spojení  s  určitým lukem, resp. jeho výkonem, závisí  na jeho   
schopnosti se v okamžiku výstřelu pod nárazem tětivy přiměřeně prohnout. Pokud se šíp prohne 
málo nebo vůbec, je příliš "tvrdý" a jeho opeřený  konec  může  narážet  do  luku, což je špatné.
Prohne-li se šíp moc, je příliš "měkký" a tato měkost způsobuje, že nevyužije  část  energie, kte- 
rou mu tětiva předala a tím se zmenšuje dostřel. Navíc si šíp po celou  dobu  letu  uchovává  své 
prvotní značné prohnutí ve formě velkého horizontálního rozvlnění. To pak způsobuje nepřesnost   
zásahů. U "tvrdých" šípů lze v prvé řadě  zkusit  změkčit pružinu buttonu, osadit těžší hroty nebo,
pokud to luk dovoluje, zvýšit jeho výkon a nebo udělat obojí. U "měkkých" šípů  pak ztvrdit pru-
žinu buttonu, osadit lehčí hroty (pokud nejsou osazeny nejlehčí z vyráběných ). Snižování výkonu
luku, pokud je nastaven na základní výkon ramen, není možné ( vyjímku tvoří luky, které mají ra-
mena uchycena ke středu pomocí šroubu  a  matice,  kde  lze  podložením  konce  ramene přímo
u šroubu snížit celkový výkon ramen asi o 2 lbs ). 
Z toho vyplývá, že k  nákupu  šípů  je  třeba přistupovat co nejodpovědněji, aby sami o sobě již
poskytovaly záruku, že vyhoví délce nátahu a výkonu luku, který máme k dispozici. 
Závěrem je třeba konstatovat, že ani sebelepší a sebedražší  luk a šípy nezajistí nejlepší výsledky,
pokud má střelec zásadní chyby v technice střelby, nebo  pokud se nedovede  vypořádat  s psy-
chickou zátěží, kterou každý závod přináší. A také to, že luk,  jehož síla přesahuje silové dispozi-
ce střelce, nepřivede nikoho k vrcholným výsledkům,  ale spíše povede k  zanechání lukostřelby,
neboť pomalé negativní působení nadměrně vysoké zátěže si často střelec vysvětluje jako selhá-
vání vlastních schopností.         
J.Dřízal
Použitá literatura :
Lukostřelba  pro trenéry II. a III. třídy – Jaroslav Holub a kolektiv