|
|
|
|
|
Dějiny lukostřelby. |
|
|
|
|
|
Úvod. |
|
|
Jako základ této statě
byl použit stejnojmenný úvod z příručky
pro trenéry II. a III. ,
kterou zpraco- |
|
|
val
v roce 1985 Jaroslav Holub a kolektiv, do které byl převzat
z publikace Lukostřelba,
příručka |
|
|
pro
školení trenérů II. třídy z roku 1963, kterou zpracoval kolektiv
pod vedením Vlasty Kaplanové. |
|
|
Prameny, ze kterých bylo
čerpáno, nejsou v příručce uvedeny. Je možné, že chronologie
jednotlivých |
|
|
příkladů není dokonalá. O
to ale asi nejde. Dále byla použita zjištění a obrázek z knihy
C.W.Cerama |
|
|
"První
Američan", obrázek z knihy RNDr. Z. Veselovského „K pramenům Orinoka“ a zjištění z bro- |
|
|
žury Problémy
lukostřelby 1. část“, která
byla zřejmě v rámci ČLS kdysi přeložena z angličtiny |
|
|
a
která pochází v originálu z USA. Doba vydaní ani autor
nejsou uvedeni. Při porovnání
některých |
|
|
pasáží a knihy
"První Američan" lze vnímat, že
čerpají ze stejných amerických
pramenů a že se na- |
|
|
vzájem potvzují.
Některé starověké letopočty
byly převzaty z
chronologickék tabulky,
uvedené |
|
v
předmluvě Starého zákona. Pokud někdo získá nějaké nové poznatky k dějinám lukostřelby, zej- |
|
ména těch nejstarších a bude mi je ochoten sdělit na
adresu drizal@seznam.cz, velmi rád
je do |
|
|
|
tohoto přehledu doplním. |
|
|
|
|
|
Počátek
dějinného vývoje lukostřelby spadá podle vědeckých odhadů do starší doby
kamenné, takže stáří |
|
|
luku a šípu je asi 50 000 let. |
|
|
Podle
knihy „První Američan“, která se zabývá vývojem lidstva na americkém
kontinentu, jehož
|
|
počátek
se datuje asi 15 tisíc let
před naším letopočtem, došlo v Severní
Americe k objevu luku |
|
a
šípu až v 1. tisíciletí př.n.l. Je tedy
s podivem, že první
„Američané“, kteří přišli přes
„vyschlou“ |
|
Beringovu úžinu
z Asie, si sebou, spolu s
jinými zbraněmi, nepřinesli i luk a šípy, když by na „sta- |
|
|
rém
kontinentě“ již existovaly 35 tisíc let před jejich migrací. Názory na to,
kdy byl luk objeven, se |
|
různí
a to v řádu desítek tisíc let (50 – 10
tisíc let). Jsou ale také
vědecké úvahy, že přechod přes |
|
Beringovu
úžinu byl možný či nejsnazší i 40 – 20 tis. let př.n.l. |
|
|
|
|
|
Jisté ale je, že co paměť
sahá, provází luk a šíp lidstvo na
jeho dosavadní pouti. Co do
významu pro za- |
|
|
chování a vývoj lidského
rodu, je objev
luku a šípu řazen na třetí
místo za objev řeči a ohně. |
|
|
Člověk objevil luk pravděpodobně tak, že
si všiml síly ohnutého a náhle narovnaného stromku. Usoudil, |
|
|
že spojení dvou konců
dřeva napnutím spojujících vláken, na
které vhodně přiloží malý oštěp, mu dovolí |
|
|
ho mrštit
s větší rychlostí a
přesností po zvěři a tak mu zajistí
převahu nad ostatními živočichy ( To je jen |
|
|
úvaha, je také možné, že nejprve byla pomůcka na
rozdělávání ohně třením ve tvaru
luku, ze které |
|
|
bylo
náhodně vymrštěno třecí dřívko. Luku
také mohl předcházet rybářský prut, kdy došlo náhodně |
|
|
či úmyslně k zaklesnutí
háčku za dolní konec prutu a tím k vytvoření typického tvaru luku.
Také je |
|
|
otázkou,
jestli byl vynalezen dříve luk nebo
primitivní smyčec. Lze ale soudit, že první výstřel z luku |
|
|
byl pravděpodobně
náhodný. Bylo by zajímavé vědět, jak se tehdejší lidé vynálezu luku
opravdu do- |
|
|
brali. To se ale asi
nikdy nedovíme. Bylo to ale spíše ve dvou etapách, kdy v první byl z nějakých
dů- |
|
|
vodů vytvořen luk a pak bylo třeba náhodně zjištěno, že se
s ním dá něco vymrštit - střílet. |
|
|
Hlavní význam luku pro
prehistorické i pozdější lovce byl
v možnosti překonat únikovou
vzdále- |
|
|
nost plachých zvířat a ta nebezpečná účinně napadat z patřičného odstupu. Šíp nemusel zvíře |
|
|
usmrtit.
Stačilo jen, aby bylo možné zraněnou kořist dostihnout a dobít. |
|
|
|
|
|
|
K většímu
používání a zdokonalování luku
došlo o 10 tisíc
let později lidmi,
kteří přišli pravděpodob- |
|
|
ně z Asie. V této době se vedle jiných zbraní
objevují i pazourkové hroty šípů. Vynález pazourkových hro- |
|
|
tů
šípů nebyl asi již vynálezem
v pravém smyslu toho
slova, ale pouze zmenšením hrotů k oštěpům, jejichž |
|
|
výroba byla již
zvládnuta dříve. |
|
|
|
|
|
Pravěcí umělci, jejichž
malby a kresby jsou dodnes
uchovány v různých
jeskyních Skandinávie, Španělska |
|
|
a Francie,
dotvrzují skutečnost, že tomu
tak bylo. Hlinková malba takového pravěkého umělce v jeskyni |
|
|
Cueva de los
Caballos u Albocareru ve
Španělsku, nazvaná „Honba na jeleny“,
velmi dobře znázorňuje |
|
|
|
způsob lovu zvěře a vyspělost střelby z luku v té
době. |
|
|
Luky dosahovaly délky kolem dvou metrů a časem bylo docíleno v jejich výrobě podle
místních podmí- |
|
|
nek
určité dokonalosti. Šípy byly značně dlouhé (asi 1 metr) a špička byla pouze
seříznuta. Ve starší době |
|
|
kamenné opatřoval člověk šípy kamennými hroty již všeobecně. |
|
|
|
Protože asi nebyly
nalezeny šípy vyrobené pouze seříznutím hrotu, což je problém spočívající
v ome- |
|
|
zené
trvanlivosti dřeva, neboť se dochovaly
zpravidla pouze hroty šípů, je nutné považovat
tuto |
|
|
úvahu
za spekulaci. Je ale asi pravda, že délka šípu byl značná, neboť první luky
byly asi spíš vrhači |
|
|
oštěpů než
dalekonosnou střelnou zbraní. To bylo předmětem až dalšího vývoje. Tehdejší lovci |
|
|
nepotřebovali
nijak velký dostřel a mimořádnou
přesnost zásahu také
ne. Svojí kořist ve
větším |
|
|
počtu obstoupili,
pokud nebyla zahnána
do nějaké přírodní pasti a pak
jí zasypali kameny, oštěpy |
|
|
či šípy. Je ale
paradoxem, že čím byly zbraně dokonalejší, tím více zvířat bylo
ušetřeno, neboť jed- |
|
|
nou
z nejúčinějších metod lovu bylo zahnání celého stáda, někdy i pomocí ohně, na
okraj skalního |
|
|
útesu,
pod nímž všechna zvířata našla smrt, či pošla následkem zranění. Jako potrava
lovců byla vy- |
|
|
užita jen malá část takto ulovených zvířat. Tento způsob
lovu mohl podle vědců vést až k
vyhubení |
|
|
|
některých druhů zvířat. |
|
|
|
|
|
|
V době bronzové
a později železné představovaly
již luky a šípy skutečně mistrovská díla. Bylo to ná- |
|
|
řadí,
které bylo pro člověka rozhodující při opatřování potravy i ve válce. Písemné doklady
o používání |
|
|
luku ve
starověku tehdy žijícími národy, nacházíme nejvíce
v Malé Asii. Je to bývalá
Assyrie (assyrská |
|
|
říše byla na
vrcholu v letech 858 – 810 př. n.l. - Řím byl v té době na
počátku svého vývoje - a byla |
|
|
rozvrácena Médy a
Babyloňany r. 606 př. n.l.), Babylónie, Fénicie
a i Egypt, kde ve vykopávkách |
|
|
v pyramidách
z různých dob, postavených mnoha vládci, nacházíme obrazovým a klínovým
písmem do stěn |
|
|
těchto mohyl vytesané
záznamy o používání luku.
Písemným dokladem o používání luku je i biblický Starý |
|
|
zákon, ve kterém
můžeme na mnoha místech číst citáty o luku, o střelbě z luku a o šípech a toulech (
toul- |
|
|
cích), takže i tato schránka na šípy patří k dávnému
vybavení lukostřelců. |
|
|
|
U některých
staroegyptských národů se stal
luk posvátným symbolem královské
moci, stal se svátostí |
|
|
a byl
i zasvěcován božstvu. Farao Amenthotep II. měl
pověst největšího
lučištníka všech dob a
střílel |
|
|
šípy skrz silné měděné terče z rychle jedoucího vozu. Nejvyšší
bůh Assyřanů, pán Slunce a Země, byl |
|
|
zpodobňován jako
válečník stojící
uprostřed rozzářeného Slunce
s lukem v levé ruce.
Assyrský král |
|
|
Ažurbanipal (668 – 630/35 př.n.l ) byl velkým
lovcem zvěře, kterou
lovil ze svého
vozíku. Bohyně |
|
|
Istar byla znázorňována s lukem připraveným ke střelbě,
se dvěma šípy
u tětivy. Vzadu
na rameni |
|
|
má zavěšen toulec. Tuto
bohyni uctívali též Babylóňané. Assyrští a Babylónští lukostřelci stříleli v plné jízdě |
|
|
z
dvoukolových válečných vozů. Šípy ukládali po dvaceti kusech do toulců,
zavěšených řemením na rameni. |
|
|
Šípy
králů a vojevůdců byly bohatě zdobeny. |
|
|
|
Řekové a z počátku i
Římané střelbou z luků spíše trpěli a lučištníky si do svých
vojsk najímali. Lučištnic- |
|
|
ké oddíly byly však později
součástí římských legií. Řekové
učinili z
lukostřelby velký národní
sport |
|
|
a
lukostřelba byla jedním
z hlavních pořadů
olympijských her, pořádaných každé
čtyři roky k poctě boha |
|
|
Dia.
Okřídlený bůh Cupido (Eros či římský
Amor) se podle řeckých bájí a pověstí
snaží ranit svým šípem |
|
|
ty,
kteří dosud nepoznali lásku a stal se
jejím symbolem. Také řecká
bohyně lovu Artemis ( římská Diana) |
|
|
je znázorňována
s lukem v ruce. Orla, který každý den přilétal trápit Promethea, přikovaného ke skále, za- |
|
|
bil šíp hrdiny Heraklea. Hrdina trojské
války, Achilles, byl
zabit zásahem šípu do
jediného zranitelného |
|
|
místa na
těle – do paty. Další
hrdina, král Odysseus, musel
obhajovat svojí královskou i manželskou |
|
|
pozici
na ostrově Ithaka s lukem v ruce. |
|
|
|
O důležitosti luku a
šípu v historii lidstva nelze
pochybovat a je
asi smutnou pravdou, že touto |
|
|
zbraní
bylo zabito v průběhu
věků víc lidí, než všemi
moderními zbraněmi dohromady. Je třeba |
|
|
chápat, že na rozdíl od dneška, kdy je často na lukostřelbu pohlíženo
(a bohužel i u nás), jako na co- |
|
|
si exotického, archaického a okrajového, byla v
dávných dobách něčím
naprosto samozřejmým. |
|
|
Důvod byl prostý : jiná tak účinná střelná
zbraň zkrátka té době nebyla… |
|
|
|
|
|
|
|
Skythové,
kteří si podmanili celé národy, se stali
také jejich učiteli v lukostřelbě. Zařazovali zdatné muže |
|
|
těchto
národů do svých vojsk, kde je vyučili i v dokonalé střelbě z luku.
Tak podmaněné národy
ovládly |
|
|
luk a střelbu z něho
a často jej pak použili proti svým
podmanitelům. Skythové používali luk
ze dřeva, zví- |
|
|
řecích šlach a kostí.
Tvar luku se velmi podobal tradičním lukům, dosud užívaných v dnešním
Mongolsku, |
|
|
Tibetu a Koreji. |
|
|
|
Vynikající zručnosti ve výrobě a užívání luků dosáhli
Turci. Křižáci na svých
tehdejších výpravách velmi |
|
|
trpěli tureckou ( tehdy saracenskou ) zručností ve střelbě lukem. Také anglický
král Richard Lví srdce prý |
|
|
zahynul
šípem Saracenů. Stejný osud postihl i
španělského národního hrdinu jménem Cid. |
|
|
|
Podobně
jako američtí Indiáni objížděli, Turci své nepřátele na hbitých
konících a stříleli na ně z krátkých |
|
|
luků. Tyto krátké turecké luky byly slepovány z několika druhů dřev a vyznačovaly se důkladnou ozdob- |
|
|
nou prací. Je zajímavé,
že sousední národy Turků - africké kmeny - ač měly po staletí styk jak s Řeky, Ří- |
|
|
many a Turky, nepřevzaly nic z jejich pokroku
v lukostřelbě a dodnes požívají luků a
šípů, podobajícím se |
|
|
|
se
lukům mnohem starším. Luky
afrických lukostřelců jsou
dodnes vyráběny z ohnutých stromků nebo |
|
|
větví, často bez zářezů
pro tětivu, která se zhotovuje
z kůže, sušených střívek
nebo provázků a připev- |
|
|
ňuje se
pouhým přivázáním. Hroty šípů
jsou často napuštěny jedem
a tak zabíjejí zvěř nebo
nepřátele. |
|
|
Je možné, že právě účinné šípové jedy způsobily, že zdokonalování a
technický vývoj luků nebyl považován |
|
|
za tak důležitý. Stačilo přece
sebemenší zranění a zbytek
práce vykonal jed... |
|
|
|
|
|
|
Také severoameričtí Indiáni byli velmi dobrými
střelci a výrobci luků. Délka
luků byla až dva metry a by- |
|
|
ly
zhotovovány z tisu, hicori,
někdy z cedru. Na kratší
vzdálenosti byly velmi přesné, neměly však velký |
|
|
dostřel. Je ale zajímavé,
že prvotní moderní americká lukostřelba nevznikla na tomto základě, ale byla
více- |
|
|
méně
importována v roce 1828 z Anglie do Filadelfie. Po nějaký čas obliba lukostřelby jako sportu rostla,
|
|
|
ale pak náhle ustala. |
|
|
|
V roce
1911 léčil americký lékař Saxton Pope nemocného indiána z kmene Yani, od kterého
se později |
|
|
naučil
střílet z luku a lovit jím. Jeho kniha „Lov lukem a šípem“ a
filmy, které byly
o lovu lukem natočeny, |
|
|
vzbudily opět zájem americké veřejnosti o lukostřelbu. Je pravdou, že
velká část amerických lukostřelců |
|
|
se věnuje lovu
zvěře i dnes. |
|
|
|
Jak ukazuje obrázek
indiána z orinockých pralesů, jeho luk
je velmi dlouhý – asi 2 metry a stejně tak dlou- |
|
|
hé jsou i jeho šípy s otráveným hrotem. |
|
|
Jak je
již v poznámce výše uvedeno,
objevily se luky a
šípy v Severní Americe až
v 1. tisíciletí př. n.l. |
|
|
Jejich předchůdcem tam
byl jednoduchý vrhač oštěpů či kopí, tzv."atlatl". Tím se
vymršťovaly kratší oštěpy |
|
|
a kopí s větší účinností,
než kdyby se vrhala běžným způsobem. Na atlatlu, který nemá
z lukem po tech- |
|
|
nické stránce nic
společného, je ale zajímavé, že vrhací síla nepůsobí v těžišti, ale na
konci vrhaného kopí |
|
|
|
nebo oštěpu. Totéž se děje i u luku, resp. u šípu. Tento či podobný nástroj na
vrhání oštěpů je možné ta- |
|
|
ké
vidět dodnes pod názvem "vumera" u primitivních australských
domorodců. |
|
|
|
|
|
Ve starém Japonsku
zhotovovali luky z
bambusových stromků. Zajímavé je provedení těchto tradičních |
|
|
japonských luků,
které jsou dlouhé
až 2,20 m a horní
část mají výrazně delší
než část dolní,
tj. asi |
|
|
2/3
: 1/3. Šípy jsou velmi dlouhé a
jejich délka se měří od svislé osy těla
po délce natažené paže v ose |
|
|
ramen, asi 5 cm přes délku prstů. Střílí se výhradně instinktivně. Střelba je
také pojímána jako duchovní |
|
|
|
záležitost. U
asijských národů se
udržela tradiční lukostřelba až dodnes.
Vynikajícími lukostřelci byli |
|
|
|
Mongolové a Číňané. Dnes
je v Mongolsku, Koreji a Tibetu lukostřelba národním sportem. Luky
asijských |
|
|
národů
jsou 165 – 175 cm dlouhé, mají konce
těžce vysílené a zahnuté.
Složení listů ramen luků je pozo- |
|
|
ruhodné. Jsou velmi
dovedně složena ze tří
materiálů a tvarována.Ve středu listu je bambusová destička, |
|
|
na předku listu jsou
napnuty vysušené zvířecí
šlachy a na zadní straně je
destička z kosti. Luk bývá pota- |
|
|
žen hadí kůží. Těsně nad
ohybem špiček luku jsou
umístěny kostěné kobylky pro zachycení a udržení těti- |
|
|
|
vy na středu
luku. Luk bývá zdoben
ornamenty a pestře barven.
Síla luku se pohybuje od 12 do 25 kg. |
|
|
Šípy jsou dlouhé kolem
jednoho metru a mají váhu 100 až 120
gramů. Opeřeny jsou celou
jednu třetinu |
|
|
délky orlím peřím.
Většina asijských národů napíná tětivu
pomocí palce, na rozdíl od většiny ostatních ná- |
|
|
rodů, které tak činí pomocí tří prstů, což se užívá i
v moderní lukostřelbě. Toto napínání tětivy pochopitelně |
|
|
|
ovlivňuje i přidržování
šípu u luku. Proto tradiční lukostřelci asijských národů přikládají šíp na
pravou stranu |
|
|
luku, tedy na palec. Mířících
znamének se nepoužívá, střílí
se výhradně odhadem letu šípu. |
|
|
|
|
|
Ve středověku až do 16. století kvetlo
v Evropě lučištnictví
ve velké míře. Vynikajícími
výrobci luků |
|
|
byli Sasové. Britové
podlehli v rozhodujících bitvách Sasům právě pro výbornou střelbu
jejich lučištníků. |
|
|
Luky Sasů byly nevalného
vzhledu, zhotoveny z
jilmu, ale velmi silné
a průbojné na
kratší vzdálenosti. |
|
|
Uvádí
se, že jméno „Skot“ vzniklo od
staroanglického „sciot“, což
znamenalo lukostřelec. Anglické luky |
|
|
byly značně dlouhé a původ je přiznáván bojovným Normanům
a Vikingům, kteří důraznou střelbou z
luků |
|
|
|
pod vedením svého vojevůdce, Viléma Dobyvatele, rozhodli celou
řadu bitev. |
|
|
|
Legendárním
lučištníkem středověku se stal anglický
zbojník Robin Hood, který byl obdivován i svými ne- |
|
|
přáteli.
Jeho domovem byl Sherwoodský les a přežil v něm krále Jindřicha
II., Richarda Lví srdce, Jana |
|
|
Lecklenda
a Jindřicha III. V opatství Kirklerském je dosud hrob, na kterém je
pravé jméno tohoto zbojní- |
|
|
ka
- Robert, hrabě z Huntingtonu. Podle legendy před svou smrtí vystřelil
z okna poslední šíp s přáním, aby
|
|
|
byl pohřben
tam, kam tento
šíp dopadne. Anglický spisovatel W. Scott popisuje Robinovu
zručnost |
|
|
ve střelbě v románu Ivanhoe. Jsou ale také vědecké úvahy
o tom, že Robin Hood vůbec neexistoval. |
|
|
|
|
|
|
Angličané používali luku více
než ostatní národy
a jejich lučištníci též rozhodli i několik
velkých bitev |
|
|
(
bitva u Kresčaku ). Lukostřelci tehdy plnili úkol jakési „ lukostřelecké
přípravy“, tj. měli za cíl co nejvíce |
|
|
rozvrátit
šiky nepřítele. Salvám šípů,
padajících z výšky se
značnou průrazností a často za ochranné štíty, |
|
|
oddolal
málokdo. Tuto funkci v modernějších dobách převzalo dělostřelectvo. |
|
|
|
V Anglii
byla také vydána
první známá kniha popisující způsob výcviku ve střelbě
z luku. Byla vytištěna |
|
|
|
za vlády Jindřicha VIII. Autor Roger Ashamov byl odměněn roční penzí 10 liber. V této době bylo podle |
|
|
rozkazu
panovníka povinností každého občana cvičit se ve střelbě lukem. Ještě v
letech, kdy většina evrop- |
|
|
ských zemí používala
např. při námořních bitvách, při bojích na kratší vzdálenost, již pistole,
bojovali anglič- |
|
|
tí námořníci luky a
šípy. |
|
|
|
Cechy lukařů byly ve
středověku velmi početné a
jejich členové byli pro svou dovednost ve zhotovování |
|
|
|
luků a
šípů ve všech zemích váženými občany. |
|
|
|
|
|
Naše uzemí obývali
v pradávnu různé kmeny s
různou kulturní úrovní. Mezi tyto kulturní kmeny patřili pře- |
|
|
devším Keltové (již v 8.stol. př.n.l. na uzemí dnešního
Rakouska), kteří přišli od západu
kolem roku 600 |
|
|
př.n.l. Obývali naše kraje až po řeku Drávu. Archeologické nálezy
z této doby potvrzují používání
luku |
|
|
luku těmito lidmi řadou
nálezů hrotů šípů a pískovcových
rovnačů tětiv. Vyráběny byly
luky jednoduché, |
|
|
z javorového nebo
tisového dřeva. Kromě rovnačů
tětiv byly také nalezeny chrániče na
ruku z břidlice ne- |
|
|
bo
buližníku. Keltové na našem uzemí žili v dobách největšího rozkvětu i
pádu Assyřanů v Malé Asii. |
|
|
|
Pak
je zde značná časová mezera, do které spadá slovanské osídlení našeho
území a počátky křesťanství. |
|
|
Luky a
šípy se zde ale jistě používali stále. |
|
|
Ve středověku se stal luk a šíp nutnou výstrojí vojenských
sborů. Byly tvořeny početné
lučištnické oddíly, |
|
|
|
jejichž
zdatnost rozhodovala v bitvách. |
|
|
Nejlepší lukostřelci byli vybíráni do
královských vojenských oddílů. Za panování krále
Karla IV. do- |
|
|
stali pražští
lukostřelci svojí střelnici
pod hradbami u
nynější Prašné brány. Kromě Karla IV. holdovali |
|
|
střelbě z luku
i Jan Lucemburský ( padl v bitvě u Kresčaku, kterou
Angličané vyhráli díky lepší
střelbě |
|
|
svých lukostřelců ), Vladislavové i Rudolf II. Za
Karla IV. se stala lukostřelba cvičením pro každého. |
|
|
Lukostřelci dostávali
značnou přímou podporu
od samotného Karla IV. i od pražských městských kon- |
|
|
šelů
a celé řady českých a moravských měst. Byly pořádány
střelecké soutěže a jejich vyvrcholením |
|
|
byly lukostřelecké slavnosti o letnicích. Lukostřelbě se v
ěnovali všechny vrstvy obyvatel.
Česká a morav- |
|
|
|
ská
měst mezi sebou soutěžila v lukostřelbě. Nejpočetnějším
lukostřeleckým sborem byli pražští lučištníci |
|
|
|
|
|
Rozvoj
a popularita lukostřelby šly tak daleko, že se střílelo po všech pražských
zahradách a lukostřelba se |
|
|
stala nebezpečnou zábavou. Proto byly lukostřelcům trvale
přiděleny říční ostrovy, aby se
předešlo nebez- |
|
|
pečí častých
zranění. Byla to
nynější Štvanice (Malé Benátky a Střelecký ostrov). Tradici
lukostřelby |
|
|
na
Střeleckém ostrově udržuje alespoň během zimních tréninků lukostřelecký oddíl
SK Start Praha. |
|
|
|
|
|
Také husité měli
početné lučištnické oddíly.
V husitských dobách ale již docházelo k současnému používá- |
|
|
ní luků, kuší a počínajících lehčích palných zbraní (hákovnice a píšťaly). |
|
|
V
době pobělohorské (16.
stol.) zanikly lučištnické sbory,
zmizely i početní výrobci luků,
šípů a toulců, |
|
|
protože
třicetiletá válka a
jezuitské temno potlačily ušlechtilou myšlenku i branný charakter staročeského |
|
|
lučištnictví
takřka do základu. Jedna s posledních zmínek o
lukostřelcích je v Jiráskově
F.L.Věkovi, kde |
|
|
|
se vypráví o přehlídce
vojska generála Suvorova na
Karlínském poli před tažením
do Francie, na kterém |
|
|
byly obdivovány útvary Tatarů s luky. V pozdější
době pak luk ustoupil úplně kuši a palným zbraním. |
|
|
|
|
|
|
Doslov. |
|
|
Vývoj zbraní započal na
naší planetě nejpravděpodobněji
dřevěným kyjem nebo
kamenem, sevře- |
|
|
ným
v ruce a opracovaným časem do tvaru pěstního klínu. Ten pak
pravděpodobně dal základ před- |
|
|
ci všech výrobních
nástrojů - kamennému noži. Pak třeba
přišel kamenný mlat - kus dřeva ve spo- |
|
|
jení
s kamenem, který už předpokládal
spojování dvou součástí,
nejspíše jejich svázáním. Je ale |
|
|
možné,
že mu předcházel zahrocený klacek – oštěp. |
|
|
|
První střelou byl asi hozený kámen, pak oštěp
vrhaný rukou či později pomocí vrhačů
a konečně |
|
|
zařízení na vystřelování
kratších oštěpů a šípů - luk. Prehistorický člověk měl k dispozici i
první che- |
|
|
mickou zbraň – oheň. |
|
|
|
Historie
tohoto vývoje je i
historií vývoje lidstva a pokud
platí, že jsme
se sami vyvinuli z niž- |
|
|
ších forem života a že do
našeho vývoje nikdo nikdy nezasáhl, svědčí to o ohromné tvůrčí síle lidské- |
|
|
mozku
a o jeho schopnosti přizpůsobit se daným podmínkám a okolnostem –
inteligenci. |
|
|
|
Je
možné, že tvar luku uviděl pravěký člověk prvně na obloze, neboť stejný tvar
má i oblouk duhy. |
|
|
|
|
|
|
Sportovní lukostřelba. |
|
|
Přesto,
že v dnešní době je lukostřelba jen omezeně
využívána jako nástroj
boje nebo lovu, zachovala si |
|
|
svůj
význam jako sportovní
disciplina a je
jedním z olympijských sportů. Sportovní
lukostřelba patří, |
|
|
spolu s tenisem
a golfem, mezi
"bílé sporty" a lze ji jistě považovat za ušlechtilou
zálibu, kterou je možné |
|
|
pěstovat takřka celý život. Provozování
lukostřelby jako zábavy a sportu opět obnovili Angličané, Fran- |
|
|
couzi a Poláci
na začátku 20. století. |
|
|
|
U nás se začala znovu provozovat kolem roku 1925
a více se rozšířila od roku 1927, kdy přijelo
zpět |
|
|
do
vlasti z USA několik našich
občanů, kteří sebou
přinesli mnohé poznatky o
provozování novodobé |
|
|
lukostřelby.
Trvalý rozvoj lukostřelby jako sportu u nás nastal
po roce 1928, zásluhou dvou
neúnavných |
|
|
propagátorů,
ředitelů pražské YMCY, Firsta a Marka.. K ním se připojila velmi brzy
celá řada nadšených |
|
|
zájemců
o tento nový sport, z nichž se
později o upevnění a
organizační podchycení
lukostřelců nejvíce |
|
|
zasloužil instruktor
tohoto sportu a iniciátor
utvoření Československého svazu lukostřeleckého, Jan Horn. |
|
|
K první organizované
mezinárodní soutěži
v lukostřelbě došlo v roce 1931 na
popud Poláků, kteří u příle- |
|
|
žitosti „Mistrovství světa zbraněmi střelnými“, uspořádali prostřednictvím Unie polských lukostřelců také |
|
|
|
mezinárodní soutěž ve střelbě lukem. Ta byla uznána jako první
lukostřelecké mistrovství světa. |
|
|
|
Poláky byl také uspořádán
a zorganizován první mezinárodní
kongres a za plné podpory
polských luko- |
|
|
střelců
založena mezinárodní federace
lukostřelců " Fédération Internationale de á l´Arc "- zkráceně
FITA. |
|
|
|
|
|
Mezinárodní
lukostřelecká organizace FITA
působí po celém světě s těmito cíly : |
|
|
|
- propagovat a povzbuzovat lukostřelbu na celém světě
v souladu s olympijskými principy, |
|
|
- vytvářet a vykládat pravidla a předpisy FITA, |
|
|
zabezpečit organizaci mistrovství světa a těch kontinentálních a
regionálních mistrovství, |
|
|
které může kongres zřídit v jakékoliv lukostřelecké
disciplíně, |
|
|
- potvrzovat a spravovat : |
|
|
hodnoty světových rekordů |
|
|
hodnoty rekordů mistrovství FITA |
|
|
hodnoty rekordů olympijských her |
|
|
- vést úplné seznamy výsledků z : mistrovství FITA a
olympijských her |
|
|
|
|
|
FITA ve svých
mezinárodních pravidlech uznává
pořádání závodů ve venkovní
terčové lukostřelbě, v ha- |
|
|
lové terčové lukostřelbě, v
terénní lukostřelbě, ve střelbě
do dálky, ve střelbě
ku vlajce a v soutěžích luk |
|
|
a lyže, což je kombinace
jízdy na lyžích na určeném okruhu a střelby z luku. |
|
|
Prvním prezidentem byl
zvolen představitel polské lukostřelby, pan Fularski. Víceprezidentem
FITA byl |
|
|
|
byl zvolen
Čechoslovák, Béda
Pilotti, který se
zúčastnil kongresu jako
tajemník Československé obce |
|
|
střelecké. Dalšího uznání československé lukostřelbě se dostalo volbou našeho
zástupce do funkce více- |
|
|
prezidenta
FITA a to Ing. Jaroslava Lenečka a po něm profesora Jiřího Baštáře. |
|
|
|
Za vynikající práci na
mezinárodní poli a rozšíření
lukostřelby byli mezinárodní organizací FITA vyzname- |
|
|
náni medailí „ MERITE
INTERNATIONAL“ Ing. Jaroslav Leneček, František Hadaš st., prof. Jiří Baštář, |
|
|
Ing. Bohuslav Roček a Antonín Šimek. |
|
|
|
Během svého trvání
získala československá lukostřelba získala řadu vynikajících úspěchů,
čímž se luko- |
|
|
střelci zasloužili nejen o dobrou pověst své vlasti v zahraničí, ale pomohli svým příkladem i
k rozšíření |
|
|
lukostřeleckého
sportu. |
|
|
|
|
|
|
Český lukostřelecký svaz. |
|
|
Lukostřelci v České republice se sdružují v
Českém lukostřeleckém svazu, založeném dne 6.dubna 1933, |
|
|
který
zastupuje naší lukostřelbu v mezinárodní lukostřelecké organizaci FITA, pořádá z jejího pověření |
|
|
vrcholné lukostřelecké závody, pořádá mistrovství republiky,
organizuje a řídí
dlouhodobé soutěže, vydá- |
|
|
vá kalendář lukostřeleckých
závodů pořádaných u nás, včetně
hlavních lukostřeleckých podniků, kona- |
|
|
ných po
celém světě v rámci FITA
a vede evidenci
českých lukostřeleckých
rekordů. Dále zastupuje |
|
|
|
lukostřelbu v Českém olympijském výboru a
v ČSTV. Jeho prvním předsedou byl zvolen Béda Pilloti. |
|
|
|
Posláním ČLS je v neposlední řadě také péče o českou
lukostřeleckou reprezentaci, zajišťování pořáda- |
|
|
ných závodů kvalifikovanými rozhodčími,
organizování školení trenérů
a plní také některé
další důležité |
|
|
sportovně - společenské funkce. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|